Zpráva

Ostrava se prostřednictvím Komorní scény Aréna poprvé potká s legendárním titulem rakouského dramatika Thomase Bernharda s názvem Divadelník. Jde o velmi chytře napsanou reflexi postavení umělce ve společnosti.

Do malé rakouské vsi přijíždí tyranský a sebestředný principál Bruscon se svou kočující společností, kterou tvoří jeho manželka, syn a dcera. Hodlá uvést svou vlastní hru, nazvanou Kolo dějin, v níž má vystupovat Caesar, Napoleon, Metternich, lady Churchilová, paní Curieová a další historické postavy. Bruscon tyransky šikanuje členy své rodiny při přezkušování jejich úloh a lítostivě uvažuje nad svým prokletím, které mu přináší život u divadla. Deptá svou rodinu a vše podřizuje svému záměru sehrát svou divadelní hru, o které je přesvědčen, že je tím nejvýznamnějším mezníkem v dějinách dramatu. Ne nadarmo má proto inscenace Komorní scény Aréna podtitul, který je citací ze hry, ve znění: „Shakespeare, Voltaire a já…“

Hra z roku 1984, jejíž název v originále zní Theatermacher, byla další z provokativních textů autora, kterého v Rakousku nazývali „kálečem do vlastního hnízda“, v zahraničí byl ale vždy vysoce oceňován. „Zejména kritizoval, že se Rakušané nevyrovnali se svou nacistickou minulostí, vysmíval se však i sociálně demokratickým vládám, sociálnímu státu a žádný soucit neměl ani s katolickou církví,“ říká dramaturg Tomáš Vůjtek.

Své vnímání světa a života většinou vtělil do podoby osamělého monologu, což se týká jak jeho her, tak i prózy. Jeho hlavní hrdinové často velmi urážlivým způsobem vystupují proti, jak sám říkal, „národu pitomců“ a vůbec celému Rakousku. Odsuzuje tak nejen stát, který označuje za „katolicko-nacionálně-socialistický“, tak i významné instituce, jako třeba vídeňské divadlo Burgtheater i všeobecně uznávané rakouské umělce. „Jeho dílem prostupuje zápas s osamělostí a sebezničujícím nedosažitelným perfekcionismem, přičemž dosažení uspokojivého výsledku by znamenalo stagnaci, a tudíž smrt.“ Wikipedia

Ostravská inscenace Divadelníka bude teprve jeho druhým uvedením v České republice, a to přesně po dvaceti letech. První českým Brusconem byl Martin Huba v inscenaci z roku 1999 v Divadle Na zábradlí v režii Jana Antonína Pitínského.

V Komorní scéně Aréna si roli divadelníka Bruscona zahraje zakládající člen divadla Marek Cisovský, který touto rolí oslaví 25 let v souboru.
„…je fakt, že se to asi nedá hrát ve třiceti, nevím, jestli se to dá hrát ve čtyřiceti šesti, záleží na tom, jak se to udělá. Jeho věk tam není dán a on si myslí, že o divadle ví všechno. Ano, nějakou dobu to dělá, jak dlouho a jak dobře, to je otázka. Když tvrdí, že je herec státní scény a plive na zájezdovky, tak je otázka, do jaké míry v tom státním divadle fungoval, co tam hrál, jestli náhodou nebyl čtvrtý zbrojnoš vpravo. V originále se ta hra jmenuje Der Theatermacher, pro což v podstatě není český ekvivalent. Theatermacher je někdo, kdo si myslí, že divadlu naprosto rozumí, a že všechno, co dělá, je dobře. Takový ten Mistr v uvozovkách. Ne skutečný bard, který má za sebou oslnivou kariéru,“ říká k roli Marek Cisovský.

„Marek je ideálním hercem hodícím se do role Bruscona, v této chvíli, tady v tomto divadle. Je to rovněž důležitý mezník v jeho kariéře. Pro mne je ctí, že právě v Aréně s ním mohu uvést v život takto výjimečný text,“ dodává režisér André Hübner-Ochodlo.

Inscenaci nazkoušel stálý polský spolupracovník Komorní scény Aréna André Hübner-Ochodlo, který byl v minulosti podepsán pod inscenacemi jako Beckettovy Šťastné dny, Taboriho Jubileum či Bílý muž a Rudá tvář. I na Divadelníkovi spolupracuje se svým osvědčeným česko-polským inscenačním týmem, který tvoří výtvarnice kostýmů Marta Roszkopfová a hudebník Adam Žuchowski, hraje se v překladu Vladimíra Tomeše.
Vedle Marka Cisovského se diváci mohou těšit na Danu Fialkovou, Vojtěcha Lipinu, Jana Chudého a hostující Annu Polcrovou. Premiéra se odehraje v soboru 12. ledna 2019.

zdroj zprávy: Alice Taussiková