Zpráva

Literární kabaret, jehož kostru tvoří písničky dvojice Vodňanský - Skoumal a maso-hořko-vtipné básnické opusy režiséra Jana Borny, navazuje na již sedmnáctiletou tradici uvádění kabaretů v Divadle v Dlouhé. Zazní také anonymní poezie a nápisy ze zdí činžáků i toaletních kabinek, jak je posbírali básníci Zdeněk Troup a  Miroslav Holub. To vše ve scéně a s kresbami výtvarníka Jaroslava Milfajta.

Inscenace je ohlédnutím za text-appealovou formou divadla, kterou proslavily malé scény a autorské dvojice šedesátých let: Ivan Vyskočil a Pavel Bošek, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, Miloslav Šimek a Jiří Grossman a také Jan Vodňanský a Petr Skoumal. Název S úsměvy idiotů je pak pokornou parafrází slavného titulu dvojice Vodňanský – Skoumal S úsměvem idiota. A protože velkou část této divadelní formy tvořila hudba, soubor Divadla v Dlouhé opět předvede, že se v něm skrývají opravdu zdatní muzikanti.

Vznik nové inscenace přibližuje autor scénáře a spolurežisér Miroslav Hanuš: „Když jsme s Janem Bornou hledali titul podzimní premiéry 2015, probíhalo to stejně zoufale jako každý rok. Chtěli jsme něco aktuálního, co má k dnešku hodně co říci a vystřídali jsme asi třicet titulů, dramatických či knižních. Všechny postupně byly definitivně vybrány jako ten konečně ideální, na této pozici se udržely tak dvacet čtyři hodin až čtrnáct dnů a potom zmizely v propadlišti „vyřazených omylů“. Nakonec se Jan Borna utvrdil v myšlence, že písničky dvojice Vodňanský – Skoumal jsou právě tím, co by mělo na jevišti tentokrát zaznít. V té chvíli bylo jasné, že se bude jednat o pokračování linie kabaretů. A protože zmiňovaní pánové už někam divadelně – tedy k divadlu malých scén, konkrétně text-appealu – patřili, rýsovalo se, že by tento kabaretík měl být asi také založen co nejvíce na textu, tedy hrdě řečeno – být kabaretem literárním. K tomu ovšem potřebujete text! Tato drobnost však chyběla, jelikož libreta dvojice V-S jsme použít nechtěli, neboť výsledkem by nemohlo být nic jiného než jen horší replika některého jejich autorského pořadu. A tu nám svitlo, tedy mně a (pozor! – současně, ale přitom zcela bez jakéhokoli domlouvání se) i dramaturgyni Iloně Smejkalové, že nám přímo pod nosem leží pět skvělých básnických sbírek Jana Borny. To bylo jasné znamení. Mistr se sice vzpíral, ale my jsme ho utloukli argumenty, protože víme, že se jedná o věci krásné, vtipné a moudré. A tak divákům předkládáme poetický večer, o kterém se domníváme, že je vlastně velmi aktuální. Myslíme si, že poezie, nadhledu, rozjímání, lehce ironického humoru či podobných jemných ingrediencí potřebných k žití života je vlastně akutní nedostatek.“
...

(poetika)

Hodně básníků mě vykradlo dřív,
než to napadlo mne.
Mám plnou skříň těch zlodějů
a od jejího úpatí
krmím své fantazie, oškubané koroptve.
/Jan Borna/

...
Inscenace je věnována Petru Skoumalovi, jehož písničky pro děti na texty Jana Vodňanského, Emanuela Frynty a Pavla Šruta se staly základem inscenace Jana Borny Kdyby prase mělo křídla, která v roce 1996 otvíral nově založené Divadlo v Dlouhé a hrála se pak neuvěřitelných 17 let (a dosáhla 288 repríz).

zdroj zprávy: Karola Štěpánová