Zpráva

27. října bude mít ve Studiu Beseda premiéru debut herce Klicperova divadla Jakuba Tvrdíka napsaný na tělo jeho kolegům z pánské šatny. V hlavní roli s muži všech věků, podob a charakterů. Klicperovo divadlo vás zve do spyboxu, moderní vymoženosti, díky níž můžete nahlédnout na pánské toalety, aniž by o vás měli přítomní pánové tušení.

„Dřív jsme si mysleli, že svoboda a soukromí je něco jako jakási svátost a privilegium, ale naštěstí jsme tu blbost prokoukli. Ve velkém jsme se začali odhalovat, odkopávat a k velké radosti nás všech i svlékat. Protože to zbožňujeme. Protože to potřebujeme. Sledovat cizí životy a být součástí něčeho velkého, něčeho skutečného. Šmírovat.“

Každý, kdo si v televizi pustí nový díl reality show, každý, kdo se připojí na nelegální webové stránky a sleduje cizí životy, každý, kdo vysedává s dalekohledem na balkoně, chce vidět nějakou pikanterii, nechutnost, zločin, nebo alespoň trapas. Toho všeho se vám při návštěvě Spyboxu dostane. Navíc ale odhalíte citlivá místa, přísně střežená tajemství, skryté smutky a bizarní rituály přítomných mužů. Ocitáme se za zrcadlem toalet luxusního klubu, kde se odehrává firemní večírek, který všem obrátí život vzhůru nohama.

Na toaletách se během večírku setkává trojice starých kamarádů (Matěj Anděl, Jan Sklenář, Jiří Zapletal), mafiánský majitel klubu (Filip Richtermoc) se svými dvěma bodyguardy (Jan Vápeník, Lubor Novotný) a tajemný hrdina, který větří nekalost (Miroslav Zavičár). Odvíjí se detektivní příběh, smyčka nad šmírujícími se pomalu stahuje, ale močí se vesele dál.

Dramaturgyně Marie Nováková říká: „Spybox je mou první dramaturgickou prací v Klicperově divadle. Zkoušet s celou pánskou částí souboru vnímám jako vzácný iniciační rituál. Společně s Adélou Laštovkovou Stodolovou jsme si vytyčily úkol prolomit se do mužského světa, porozumět mu a nalézt v něm citlivou strunu. Doufám, že se nám nakonec podařilo vytvořit výživný dialog mezi razantním humorem a brakovou poetikou Jakuba Tvrdíka a poezií vyvěrající skrze tanec a surreálné obrazy.“

Ke spolupráci na této ryze mužské inscenaci přizvalo Klicperovo divadlo ženu, režisérku, choreografku, tanečnici a herečku Adélu Laštovkovou Stodolovou, která se ve svých projektech pravidelně věnuje fenoménům mužského a ženského světa. O tom svědčí ostatně i úspěšné inscenace, na kterých se podílela, ať už to byli Muži (2011) a Ženy (2013), které vytvořila pod hlavičkou STK Theatre Concept, nebo Dating v osmi (2017) v Divadle v Dlouhé. Tentokrát se rozhodla spolu s dvanácti muži z hereckého souboru prozkoumat území ženám většinou nedostupné a zapovězené.
Hudbu do inscenace složil a také živě na jevišti reprodukuje William Valerián, scénografii vytvořila Lucie Wildtová a kostýmy Eva Suchánková.

ČTYŘI OTÁZKY PRO REŽISÉRKU ADÉLU STODOLOVOU

Co překvapivého jste se dozvěděla o světě mužských toalet?
Překvapilo mě, že s tímto prostředím se nepojí jen čůrání, nápisy na zdech a vulgarity. Z debat, které jsme s herci vedli, jsem se dozvěděla, že močení je pro spoustu z nich poetická záležitost. Že třeba rádi čůrají z vysokých hor do údolí, nebo společně cestou z hospody čůrají z mostu a pozorují kruhy na vodě. Dozvěděla jsem se, že na toaletách vedou vnitřní monology, dodávají si odvahu k svádění žen. Velmi překvapivé pro mě bylo, že se upravují u zrcadla.

Jak se liší výsledný tvar inscenace od původního textu?
V inscenaci se oproti textu dává velký prostor tanečním obrazům a hudebním číslům. Je to mnohem větší kabaret, než jsme očekávali.

Byla jste někdy na pánském záchodě?
Například při koncertech, když je na dámských záchodech nával, tak si dovolím jít na pánské. Ale máme s kamarádkami domluvu, že se hlídáme. Jedna čůrá a druhá upozorňuje pány: „Pozor, je tam žena.

Jaká je pánská část souboru Klicperova divadla?
Jsou to pohodoví herci, kteří mají rytmus, jsou hudebně nadaní. Nejvíc jsem se bála, že já jako žena přijdu režírovat hru o mužských záchodcích a herci se přede mnou neuvolní, ale musím říct, že jsou velice otevření. Užili jsme si příjemné zkoušení.

zdroj zprávy: Martin Sedláček