Zpráva

Jednou z prvních premiér nastávající divadelní sezóny bude inscenace El Príncipe Constante podle hry Pedra Calderóna de la Barca Vytrvalý princ. V sobotu 15. září 2012 v 19.30 ji uvede v Divadle v Celetné divadelní společnost Masopust.
V režii Štěpána Pácla hrají Miloslav König, Pavla Beretová, Patrik Děrgel, Jiří Panzner, Radovan Klučka, Richard Fiala / Matěj Anděl, Lukáš Příkazký.

Divadelní obecně prospěšná společnost Masopust vznikala především během práce na divadelních inscenacích Lenka Lagronová: Království (2006), Josef Topol: Konec masopustu (2008) a Henrik Ibsen: Brand-Oheň (2010). V čele s režisérem Štěpánem Páclem a dramaturgyní Terezou Marečkovou se pokouší prostřednictvím divadelního umění naplňovat nedeklarovaný program „progresivní tradice“ – nejobecněji řečeno prověřovat hodnoty a ctnosti člověka v mezních situacích, resonujících s dnešní dobou, a činit tak se zdánlivě konzervativními východisky (důraz na dramatický text a smysl slova) a výsostně současnými a mnohotvárnými divadelními prostředky.
Zatímco předchozí inscenace vznikaly ještě pod hlavičkou občanského sdružení Transteatral, inscenace El Príncipe Constante vznikla jako první pouze v produkci divadelní společnosti Masopust.

Vytrvalý princ (El Príncipe Constante) Pedra Calderóna de la Barca je zásadní dílo světové dramatické literatury, a přesto se v Čechách nikdy nehrálo. Možná za to může charisma, vyzařující z přelomové inscenace Jerzyho Grotowského ze sedmdesátých let 20. století, které zasáhlo celou generaci evropských divadelníků. Pro divadelní společnost Masopust má každopádně tento text přirozenou návaznost na dosavadní práci – ať už to byly texty současné dramatičky Lenky Lagronové nebo básnické drama Konec masopustu Josefa Topola, či Ibsenův veršovaný epos Brand-Oheň. Podobně jako ve Vytrvalém princi se v nich snoubila lyrika s groteskností a silné sdělení s bravurním scénickým jazykem.

Tuto hru Calderón napsal jako adorační drama o národním světci, svatém portugalském princi Fernandovi, který se skutečně nechal v polovině patnáctého století umučit v arabském zajetí, aby ušetřil křesťanské město Ceutu před zkázou. Proto je zde princ od začátku do konce „svatý“. Proto je boj proti Maurům ve jménu křesťanského Boha „svatý“ a nezpochybnitelně posvěcený. S tímto pohledem může současné divadlo jen těžko souznít – nebylo o čem hrát, nebylo by možné pokládat (si) otázky.
Pro inscenaci bylo třeba postavu „ušpinit“ a zpochybňovat, nalézt jeho slabiny, které vedou k fanatismu, jímž přebíjí pochyby. Vyobrazit jeho pýchu, aby se mohl postupně stát pokorným. Aby jeho vidění života jako vlčích máků, které „narodí se za svítání, / když den umře, umřou taky“ bylo nejen řečené nebo ukazované, ale především jevištní existencí prověřené. Jedině tímto procesem zpochybňování (a ověřování zároveň) lze pak s Calderónem vyslovit Fernandova závěrečná slova o zlu, které „se jenom zdá být věčné, / to jen když jsme úpěli, / zdálo se být nekonečné“.

Bylo nutné přikročit k úpravě, která by text přiblížila současnému divadelnímu jazyku a zvýraznila by otázky, jež jsou dodnes v Calderónově textu živé – co je v životě člověka opravdu důležité? Je to láska, víra a lidská důstojnost nebo klid a bezpečí, získané politickým obchodem?

Nejblížší reprízy: 21. září a 9. října 2012 vždy v 19.30 v Divadle v Celetné.
Inscenace El Príncipe Constante byla v předpremiéře uvedena 11. července 2012 v Mezinárodním centru současného umění MeetFactory.


zdroj zprávy: Viktorie Schmoranzová