Zpráva

Invalidovna není jen jméno stanice metra, na které vystupuje málokdo. Postupně se ale stává cílovou stanicí pro diváky nově se rozvíjejícího kulturního centra v prostoru pražské Invalidovny. V barokním objektu s bohatou historií získalo Studio ALTA svou rezidenci a od května 2020 zde rozvíjí své hodnoty a poslání. Rezideci v karlínské Invalidovně získalo Studio ALTA od Národního památkového ústavu, to jest smluvně do výpůjčky celé západní křídlo. Studio ALTA chystá v Invalidovně na celé léto nejrůznější komunitní akce. Od září pak plánuje spolupráci s okolními školami a sociokulturní akce.

Studio ALTA vzniklo v roce 2008 jako prostor pro tvorbu a uvádění zejména tanečního umění a fyzického divadla. Postupem času se proměnilo a rozrostlo na multikulturní centrum a tvůrčí hub propojující umělce, veřejnost a různorodé komunity.

ALTA v Invalidovně ještě více otevřela své aktivity různorodým uměleckým oborům a občanským a vzdělávacím iniciativám, které vnímá jako nedílnou součást kultury. Díky množství místností v rozlehlém západním křídle Invalidovny zde na základě otevřené výzvy poskytlo ateliéry a pracovní prostor umělcům i neziskovým organizacím, které souhrnně nazývá spolubydlící organizace. „Mimo akce pro veřejnost zde budou tyto iniciativy denně pracovat na svých vlastních projektech. Je nám ctí naplnit historickou budovou Invalidovny kvalitním uměním, kulturními a vzdělávacími aktivitami, které zde realizujeme společně s dalšími spolubydlícími organizacemi,“ vysvětluje záměr ředitelka Studia ALTA Lucia Kašiarová. „Díky opatření proti pandemii koronaviru neměli umělci co na práci, a tak k nám přišli pracovat. Každý byl zalezlý ve své místnosti a tvořil sám,“ dodala Lucia Kašiarová.

Jednou ze spolubydlících organizací je Centrum současného tance SE.STA. „Prostor Invalidovny je pro fyzické divadlo ideální. My, co zde na tiskové konferenci sedíme, cítíme, že je tu velká zima. V zimě je potřeba se hodně hýbat,“ uvedla předsedkyně spolku Marie Kinsky. „My jsme na spolupráci s NPÚ zvyklí, dlouhá léta pořádáme v památkově chráněném zámku ve Žďáře nad Sázavou festival KoresponDance,“ dodala.

Další spolubydlící organizací je spolek Tlustá čára, který se zabývá integrací nejrůznějších sociálních skupin. „V současnosti se zabýváme projektem Děti vězněných rodičů, který chce umožnit setkávání dětí s jejich rodiči, kteří se zrovna nacházejí ve výkonu trestu. Zatím spolupracujeme s věznicí Ruzyně, která nám nad očekávání vychází vstříc,“ sdělila mluvčí Ivana Košíková. Trest odnětí svobody neznamená trest odnětí rodičovských práv.

Spolek Karavana předvedl celkem jednoduchý program: „Tvořit vedle sebe nebo spolu, diskutovat, provokovat se, nasírat se, modlit se. My jsme v našem spolku všichni věřící.“

ALTA i nadále svými aktivitami rozvíjí primárně obor současného tance a pokračuje v organizování workshopů a rezidencí pro profesionální tanečníky, ale i v pronajímání zkušeben. Navíc navázala užší spolupráci se třemi uměleckými skupinami z oboru pohybového divadla: tYhle, Ufftenživot a s dvojicí Tereza Ondrová a Peter Šavel. Tzv. ALTA ambasadoři získali v ALTĚ trvalou rezidenci, prostor pro zkoušení i uvádění nových projektů, a také se podílí na dramaturgii.

Program v Invalidovně realizuje Studio ALTA ve spolupráci s NPÚ, neziskovou organizací Iniciativa pro Invalidovnu a tzv. spolubydlícími organizacemi. Kromě kulturního programu zde můžou lidé navštívit kavárnu či komunitní zahrádku, anebo se zapojit do dění vlastní aktivitou či projektem.

Kastelán Ing. Miroslav Indra zapálaně popsal svůj objekt. Invalidovna byla postavena v letech 1732-1737, a na svoji dobu (a možná i na naši dobu), byla velmi pokroková. Váleční invalidé byli sice ubytováni v hromadných noclehárnách, avšak měli nocleh, jídlo i oděv. A dostávali malou apanáž, aby si mohli koupit aspoň tabák. Stropy byli vysoké, Invalidovna má spoustu odvětrávacích prostor, aby se co nejvíce zabránilo šíření infekce, a dokonce bylo invalidům k dispozici 16 splachovacích záchodů. (Pro srovnání, vídeňský Schönbrunn měl jeden splachovací záchod.) Invalidovna je kouzelné místo, a kus karlínské historie, o které by měli vědět nejen Pražené...
.