Zpráva

V Divadle „12“ zemře král, má na to přesně 90 minut
vydáno: 17.1.2019
V ostravské premiéře uvede 24. ledna 2019 činohra Národního divadla moravskoslezského hru Eugène Ionesca s názvem Král umírá. Absurdní grotesku o konci jednoho světa na pozadí konce lidského bytí napsal autor v roce 1962. Ve stoleté historii uvede NDM dílo tohoto dramatika vůbec poprvé, zároveň jde o první premiéru v novém komorním Divadle „12“ ve zrekonstruovaném komplexu Divadla Jiřího Myrona. Režie Vojtěch Štěpánek, v hlavní roli František Večeřa.

Zájemci se mohou s inscenačním týmem i herci potkat už na předpremiérové besedě, která poprvé proběhne v baru Ve Dvanáctce vedle divadla v předvečer premiéry - 23. ledna od 17:00 hodin.

Eugène Ionesco je považován za mistra absurdního dramatu 20. století. Jeho Král umírá předkládá divákovi v 90 minutách mataforu konce Bérengerova království na pozadí neodvratného konce jeho života.
Král Bérenger I. zemřít odmítá. „Zemřu, až já budu chtít!“ - to je jedna z jeho nejvýraznějších zoufalých replik.

Hra pracuje s oblíbeným Ionescovým tématem smrti v přesně vyměřeném čase (90 minut), což zoufalému králi opakovaně připomínají starší ze dvou královen i jeho lékař. „Titulní postava prochází fázemi popírání, vzdoru, sebelítosti, poslední snahy se smrti vzepřít. Ve finále dospěje ke smíření. Tak, jako mu hodiny odtikávají každou vteřinu k neodvratnému konci, tak se drolí i jeho svět, jeho království. Přitom okolní říše vzkvétají. Souboj krále se smrtí je také soubojem dvou královen a jejich přístupu ke smrti – ta mladší se zoufale snaží smrt popřít a odvrátit, starší je nakonec ta, která králi odchod usnadní,“ rozvíjí děj dramaturgyně činohry Sylvie Vůjtková.

„Král umírá je jeden z nejtěžších divadelních textů, které lze inscenovat. Za prvé: Musíte mít ideálního představitele Krále. Za druhé: Nesmíte se bát opustit svůj komfortní prostor a riskovat vše,“ říká ke svému režijnímu pojetí Vojtěch Štěpánek. „Král je velkou hereckou příležitostí pro Františka Večeřu. On je centrem této hry, je klíčem k její realizaci. Odvedl na sobě skutečně hodně práce. Obdivuhodné,“ chválí režisér a pokračuje: „Pracujeme podle hesla: Hrůza a směšnost sestry jsou. Ionescova hra po vás chce, abyste předvedli vše, co umíte. A teprve když se jí přestanete bát, ukáže vám, že můžete cokoliv. I být králem.“

Hlavní poselství hry – postoj ke smrti, kterou neumíme přijmout - shrnuje dramaturgyně Sylvie Vůjtková takto: „My se dnes neumíme postavit k umírání a smrti realisticky, není to součást naší kultury, našich životů. Smrt nás děsí, snažíme se ji co nejvíce oddálit a žít za každou cenu co nejdéle nehledíce na to, jak kvalitně. Dnes se často umírá osamoceně v nemocnicích a léčebnách a ne doma v rodinném kruhu. Jen abychom neměli smrt na očích.“

zdroj zprávy: Šárka Swiderová