Zpráva

Ústecká kulturní platforma 98
Vlast je španělská vesnice. From Ústí with Love
vydáno: 8.12.2017
Projektem Vlast je španělská vesnice. From Ústí with Love pokračuje několikaletá úspěšná spolupráce německých a českých divadelníků, Nataši Gáčové, Veroniky Kyrianové, Jana Štěpánka a Vedi Vanessy Emde, kteří spolupracovali na divadelních inscenacích Tkalci v ústeckém Činoherním studiu v roce 2012 a O mrtvých ptácích v Divadle X10 v pražských Strašnicích v roce 2014.

Nový česko-německý divadelní projekt vzniká v rámci Festivalu Sudety jako spolupráce berlínského performativního kolektivu Passage Zustand a Ústecké kulturní platformy ´98 a bude uveden těsně před Vánocemi v galerii Veřejného sálu Hraničář. Projekt začal vznikat na počátku roku 2015 pod pracovním názvem „Alice/Alenka“ za podpory Statutárního města Ústí nad Labem, Státního fondu kultury ČR a AZ Sanace. V prosinci 2017 se poprvé schází celá skupina, složená z německých a českých umělců, v místě dění nové inscenace, tedy právě v Ústí nad Labem, aby zde rozehráli materiál nasbíraný během rozhovorů v Ústí s fiktivním příběhem berlínské etnoložky Alice. Projekt kombinuje vyprávění, divadlo a dokumentární videa a tvůrci si během výsledného večera rádi dají s publikem pivo nebo kakao, poslechnou si písně Karla Kryla nebo si možná pustí Tři oříšky pro Popelku. Cílem je vytvořit prostor pro spojenectví i rozdílnost, pro blízkost i vzdálenost, pro společný stesk po domově i po cizině, pro dočasnou kolektivní utopii sounáležitosti a její vlastní sebeironickou demontáž.

Kde je tvé místo? Kam patříš? A společně s kým? Vlast je španělská vesnice. From Ústí with Love se zaměřuje na aktuální humbuk okolo pojmu vlast a s tím související boom vymezování politických a sociálních hranic a současně se ptá: Jaká je alternativa? Jak vypadá utopie sounáležitosti, která je flexibilní, solidární a útulná? Dokumentární portréty dnešních lidí v Ústí nad Labem, stopy sudetského dětství v západoněmeckém rodinném archivu a queer popová berlínská pohádka se spojují do diskurzivního performativního večera, během něhož se tvůrci spolu s publikem pokusí demontovat „vlast“ jako politickou kategorii teritoriální příslušnosti a místo toho nabídnout sounáležitost, tedy alternativu domova založenou na sociálních vazbách a účasti. Východiskem pro tento pokus je Ústí nad Labem, malé ošklivě hezké město v česko-německém pohraničí, které je domovem pro světy, jež si vzájemně odporují. Probíhaly zde různé konflikty specifické pro evropské dějiny, konflikty týkající se území a hranic, tedy národní, etnické, kulturní a politické příslušnosti. Jejich následky jsou zde cítit dodnes. Vzhledem k aktuálním debatám o návratu k národně konzervativním hodnotám, o takzvané „uprchlické“ krizi a o vzestupu krajní pravice v Evropě stojí za to znovu se zabývat příběhem města, jehož dějiny utvářely ideologické, nacionální a hospodářské mocenské boje. Pozoruhodná je ale i současnost tohoto evropského maloměsta. Životní a pracovní podmínky jsou zde mnohokrát prekérnější než na západ od hranic, ale jako největší problém zdejšího kraje místní obyvatelé přesto zmiňují „situaci s Romy“.

Na podzim 2017 berlínská autorka a režisérka Vedi Vanessa Emde spolu s pražskou dramaturgyní a překladatelkou Veronikou Kyrianovou vedly rozhovory s lidmi v Ústí nad Labem, v jejichž životech má nebo měla ztráta domova, popř. jeho hledání různým a nejednoznačným způsobem svůj význam. Mluvily s mladým mužem, který se svou rodinou uprchl z Iráku, o jeho budoucnosti v Čechách. Mluvily s ženou ve středních letech o ztrátě sounáležitosti a o samotě, které zažívala, když se po mnoha letech rozvedla. Mluvily také o jejím občanském aktivismu v jejím nejbližším okolí a o sociálním vyloučení ve stáří a také o její sudetské babičce, která vypadala jako Ruska a celý život se vzpírala mluvit česky. Mluvily o kolektivních vzpomínkách a o péči o židovské hřbitovy; o tom že domov může znamenat náboženství, víra a že práce může být rodina. Mluvily o příběhu vietnamských námezdních dělníků a dělnic v socialistickém Československu a o tom, že když člověk odněkud odejde, vždy tam kus sebe nechá. Mluvily i o hluboce zakořeněném rasismu a o mladé solidární generaci, která se v Ústí zabydluje. Prohlížely si fotky ve starých fotoalbech a nahlížely do utopické a dystopické (evropské) budoucnosti a hledaly odpovědi na otázky: Kde je tvé místo? Kam patříš? A společně s kým?

Tento dokumentární materiál zpracovaly formou koláže do fiktivního příběhu berlínské etnoložky Alice Kasper, kterou vlastnoručně psaný citát z básně Herthy Kräftner nalezený po smrti jejího dědečka v Bochumi zavede do Ústí nad Labem. Během pátrání po stopách sudetského dětství svého dědy Carla, hledá Alice také směr své další cesty a důvod (ne)vrátit se do Berlína. Alice potká městského archiváře Bohdana, který se brzy stane jejím nejbližším spojencem a zásobuje ji stále novými doklady o Carlově minulosti. A také pozná nekonvenční Ditu, která má bujnou fantazii a u které si Alice pronajme pokoj. Především díky ní se Alice konfrontuje sama se sebou, se svými německými privilegii a také se svojí osamělostí. Zjišťuje, jak ji deprimuje život v Berlíně, kde žije jako single bezdětná vysokoškolačka, a jak šťastná byla dřív, v Bochumi, jako dítě z dělnické rodiny, když si hrála v zarostlém vnitrobloku s dětmi tureckých, italských a německých (zahraničních) dělníků. Nakonec je tajemství Carla Kaspera rozluštěno. Ale co pak? Pátrání v Ústí je u konce. Zůstane tady Alice přesto dál?

Premiéra: pátek 22. 12. 2017 od 19:00 v galerii Veřejného sálu Hraničář, Prokopa Diviše 1812/7, Ústí nad Labem, reprízy: v lednu a únoru 2018
Text a režie: Vedi Vanessa Emde, lektorka: Sina Klein, dramaturgie a překlad: Veronika Kyrianová, výprava: Jan Štěpánek, produkce: ÚKP'98, Passage Zustand, Veřejný sál Hraničář.
Hrají: Jiří Černý, Nataša Gáčová, Tereza Chytilová, Nils Malten.


Vanessa Emde (*1981 Düsseldorf) - Německá autorka, režisérka a scénáristka, která do r. 2012 studovala u Luca Percevala a Thomase Zielinského divadelní režii na bádensko-württemberské akademii múzických umění v Ludwigsburgu. Nyní působí na volné noze, v Berlíně spolupracuje se skupinou Passage Zustand na dokumentární pohádce o ‘sexuální práci’, zúčastnila se mj. mezinárodního setkání dramatiků Obrador d'estui, v barcelonské Sale Beckett uvedla krátkou hru Násilí v domě (Gewalt im Haus), v ústeckém Činoherním studiu inscenovala adaptaci Hauptmannových Tkalců. Většinou ještě za studií vytvořila řadu her a scénářů - Já. Biografický projekt. (Ich. Ein biografisches Projekt.), Broskev jde do bazénu… (Geht ein Pfirsich ins Schwimmbad…), Bez místa. Ztraceni v ráji (Keinort. Lost in Paradies) aj. Matrilineární dokumentární pohádka pro dospělé O mrtvých ptácích (Von toten Voegeln. Ein matrilinearisches Doku-Maerchen) byla s úspěchem uvedena na hamburském festivalu Körber Studio für junge Regie, prestižním setkání mladých režisérů německojazyčné oblasti (a také v roce 2014 na Festivalu Sudety v ústeckém Hraničáři). V letech 2003–09 studovala komparatistiku a genderová studia na Humboldtově univerzitě a Freie Universität v Berlíně.

zdroj zprávy: Martin Nosek