Zpráva

Laterna magika uzavírá 60. rok své existence novou premiérou. Příběh Zahrady vychází volně z knihy nestora českého animovaného filmu Jiřího Trnky, především však v ní ožívají vzpomínky tvůrců a interpretů na zahrady jejich vlastního dětství. Vizuálně-taneční inscenace pro celou rodinu využívá velkoplošné projekce, mapping i přenosné projektory, součástí je tanec i tradiční loutkoherectví. Premiéra se uskuteční 20. a 21. prosince 2018 od 20:00 na Nové scéně Národního divadla.

Objevte spolu s námi to, nač se zapomnělo! Dveře do Zahrady jsou pootevřené

Diváky čeká poetické taneční divadlo plné obrazů a pocitů, které si nosíme uvnitř v sobě. Inscenace je určena pro celou rodinu, nejnižší doporučená věková hranice je 7–9 let (podle zkušenosti dětí s návštěvou divadla). Představení je celovečerní.

Vedoucí uměleckého souboru, režisér a kostýmní výtvarník v jedné osobě Pavel Knolle k prvotní inspiraci říká: „Naše inscenace nevypráví přesný příběh knihy. Vstupujeme do Zahrady jako dospělí, vracíme se do vzpomínek na tajemná zákoutí a setkání s bytostmi, které ožívaly v naší fantazii, na dobrodružství, která se dala zažít za zrezlou brankou a děravým plotem, k zážitkům, které k nám tehdy přicházely poprvé a my je přijímali s úžasem.“

Osvědčený tvůrčí tým

Na přípravě inscenace se podílí stejný tvůrčí tým, který stál za posledním úspěšným projektem Laterny magiky Cube. Choreografie se pod režijním vedením Pavla Knolleho ujali David Stránský a Štěpán Pechar. Tým se rozrostl o výtvarnici Terezu Bartůňkovou, dramaturga Lukáše Trpišovského (SKUTR), který spolupracoval na scénáři, nebo Erika Bartoše (Lunchmeat), který dal život Tereziným kresbám.

Pro představení zkomponoval původní hudbu skladatel Jan Šikl, člen skupiny Zabelov Group. Scénické řešení je společným dílem výtvarníků Jana Brejchy a Mikoláše Ziky, kteří se věnují scénografii klasického i loutkového divadla. Podílejí se také na tvorbě kostýmů, jejichž funkčnost splývá se scénografickými prvky. O světelnou dramaturgii se postaral Jan Dőrner, člen divadelních skupin Wariot Ideal a Handa Gote.

V představení účinkuje taneční soubor Laterny magiky, posílený o nové tváře. Ačkoli mluvíme o režii a členové týmu mají rozdělené své oblasti a kompetence, je Zahrada společným dílem všech, výsledkem více než ročního hledání a práce.

Principy Laterny magiky a tradice české animace

Zahrada naplno využívá technických možností a principů Laterny magiky: „V představení budou použity velkoplošné projekce ze tří projektorů, jeden na klasickou přední projekci a dva pro projekci na podlahu. Velkoplošné projekce budou zároveň mapovány na jednotlivé segmenty scénografie. Jako doplňkové budou využity projekce z malých přenosných projektorů, které budou obsluhovat tanečníci přímo na jevišti,“ objasňuje Pavel Knolle.

Veškeré filmové projekce tvoří digitálně animované kresby Terezy Bartůňkové. Inscenace nese zcela novou a specifickou estetiku současného vizuálního divadla. Necituje výtvarné dílo Jiřího Trnky, přitom však jde ve stopách tohoto fenomenálního výtvarníka a loutkáře, který je pro současné umělce velkou inspirací. Protože jednu z hlavních rolí, Trpaslíka, představuje loutka, je součástí inscenace i tradiční loutkoherectví.

ZAHRADA
Scénář: Pavel Knolle, Štěpán Pechar, David Stránský, Lukáš Trpišovský
Režie: Pavel Knolle
Choreografie: Štěpán Pechar, David Stránský
Dramaturgie: Lukáš Trpišovský
Hudba: Jan Šikl
Scéna: Jan Brejcha, Mikoláš Zika
Kostýmy: Jan Brejcha, Pavel Knolle, Mikoláš Zika
Výtvarník filmu a animace: Tereza Bartůňková
Animace a projekce: Erik Bartoš
Light-design: Jan Dőrner
Premiéry 20. a 21. prosince 2019, Nová scéna ND

Na konci ulice, za vysokou zdí, za zrezlou brankou. Už jen pár kroků. Trnkový keř. Divoké růže. Vysoká tráva. Zrezlá kamna. Vůně deště. Mravenci. Trpaslík. Pohřbený ptáček. Lupa na rozdělání ohně. Nevrlý kocour. Stan s baterkou, tatrankou a světly aut na plachtě. Obrovská vana, voda po okraj. Světlušky, pyžamo a sklenice marmelády. Zakopaný vzkaz. Stará švestka, kterou zasadila babička. Kosa a bosá chodidla. Vítr v očích a rozpálené kameny. Tráva v dlani a vysoký hvizd. Chuť železa na jazyku… a vaše vzpomínky. Tam na konci ulice, za vysokou zdí a zrezlou brankou, je přece tvoje zahrada!

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková