Z tiskových konferencí

Je tomu třináct let, co režisér Michal Dočekal inscenoval v tehdejším Divadle Komedie Ostrovského hru Les. Inscenace, která aspirovala na událost sezony, s jedinečnými výkony Zdeny Hadrbolcové (Gurmyžská), Davida Prachaře (Šťastlivec) a Miloslava Mejzlíka (Nešťastlivec), se žel nedočkala dlouhého uvádění, neboť v Komedii krátce na to došlo ke střídání stráží: do Komedie přišel se svým týmem Dušan D. Pařízek a Michal Dočekal byl jmenován do funkce šéfa činohry Národního divadla. Po letech se Michal Dočekal potkává s Ostrovského Lesem znovu. Hra se objevila v dramaturgickém plánu Národního divadla ještě před tím, než ji ohlásilo Divadlo na Vinohradech, kde však došlo na velmi rychlou realizaci, neboť Les nahradil jiný titul z ruské klasiky, z něhož sešlo. Pražský divák má tak možnost obě inscenace konfrontovat.

Významný ruský dramatik Alexander Nikolajevič Ostrovskij (1823-1886) napsal 47 divadelních her, ale jestli se v Česku na jevištích objevují tři čtyři... Les je bezpochyby jeho jednou z her nejlepších, proto po ní divadla často sahají.

Jan Tošovský, Michal Dočekal, Iva Janžurová (foto: Michal Novák)

Michal Dočekal představil syžet hry: „Les pojednává o bohaté majitelce panství, která, jak název napovídá, vlastní ohromné polesí a svůj rozmařilý život financuje tím způsobem, že rozprodává ten les po částech. Chce být stále mladá a co nejvíce si užívat, aniž by byla obtěžována nějakým vynakládáním energie, nebo snad dokonce prací. Přesně tento obraz se dá vztáhnout na evropskou populaci, která je ovládána mýtem věčného mládí a návody, užij, co užít můžeš, nikdy nezestárni a vše, co se ti nabízí, je tvoje a máš na to právo. Žití z podstaty a na dluh je něco, čemu můžeme rozumět. Nechci říct, že to zažíváme nebo že se tak chováme. Toto ať si každý přebere... No a do tohoto prostředí přicházejí dva potulní (nezaměstnaní) herci. V tamní společnosti každý hraje nějakou sociální roli a ta role se často odlišuje od reality. Oba komentují a konfrontují právě tu předstíranou realitu. Jejich světem je také umělá realita, ale realita divadla, u kterého je to pochopitelně, na rozdíl od situace na panství vdovy Gurmyžské, přiznané.“

Iva Janžurová, Vladimír Javorský, Igor Bareš (foto: Michal Novák)

„Les je hra o hraní rolí v životě. Tím je současná. Každý z nás hraje ve svém životě celou řadu rolí, různě je kombinuje a obměňuje. Role na sebe bereme z více či méně zištných důvodů. Problém je, že je velice snadné se s nějakou rolí ztotožnit – zapomenout, že byla původně pouze prostředkem k dosažení cíle. A je jen otázkou vůle či síly osobnosti, nakolik se necháme či nenecháme pokřivit... Právě takové prostředí kolem sebe vytváří Gurmyžská. Sama je bezmála svou vlastní karikaturou – hraje roli bohabojné, dobročinné dámy, že až sama věří, že je to pravda. Všichni lidé v jejím okolí jsou touto životní přetvářkou deformováni – ať už se jí snaží vetřít do přízně, nebo se vůči ní vymezují, nikdo nezůstane nepoznamenán. Přítomnost dvou herců, kteří celou tu maškarádu pozorují, tento dojem ještě zesiluje,“ vysvětluje dramaturg Jan Tošovský.

Hra nabízí skvělou příležitost komediálnímu herectví Ivy Janžurové, která roli stárnoucí statkářky Gurmyžské ztvární. „Dneska na zkoušce jsem dostala připomínku, že ještě nejsem dost ta „Evropa“,“ směje se Iva Janžurová. „Abych dostatečně vystupovala jako suverénní a bohatá žena... Tak jsem pana režiséra varovala, že to zas až tak neznám, není mi to vlastní, nevím, jestli roli naplním tak, aby režisér byl spokojený,“ dodala a už trochu vážněji pokračuje, ovšem ne na dlouho...: „Kvůli třenici s další chystanou inscenací (pozn. jde o inscenaci "1914", kterou připravuje Robert Wilson) se šturmuje, máme málo zkoušek na jevišti, není to ideální. Přesto naše zkoušení je plné variací. Navíc jsem celou dobu měla úžasně příjemný úkol, protože pronásleduju mladého chlapce svou přízní. Igor Orozovič strpěl všechny mé choutky, myslím v té roli... (smích)“

„Je to trošku napínavý, snad to zvládneme, musíme být srdnatí...,“ poznamenal k třenici Michal Dočekal (bohužel s tím souvisí i pouhých pět repríz plánovaných do konce sezony) a obrátil pozornost k postavám Šťastlivce a Nešťastlivce: „Hrají dva neúspěšné herce, možná to jsou herci průměrní, spíše špatní, takže jsem jako režisér výjimečně používal připomínku „hrajte to hůř!“, ale oni mi to nesplnili...“

„Máme hrát trošku šmíráky, což je nám hodně blízké (smích) a zároveň tím vzniká prostor pro to, aby to bylo pro diváka zábavné,“ naznačuje Vladimír Javorský.
„Nechci říct, že je to splnění mého hereckého snu hrát roli Nešťastlivce, ale jsem za to velmi rád, k ruské klasice mám tak nějak blízko, baví mě. Můžeme ty dva tuláky hrát malinko jiným stylem, nechci říct, že to máme snazší, na jevišti si každopádně můžeme dovolit trochu si zařádit...,“ říká Igor Bareš.

na tiskovém setkání ve Stavovském divadle (foto: Michal Novák)

-mys-