Divadlo na Vinohradech vsadilo na notoricky známý text o katastrofálním suchu a charismatickém podvodníkovi a sedmilháři, který v té přemíře tahání za nos nějakou tu velkou životní pravdu utrousí, Billu Starbuckovi. Pochopitelně za suchem a deštěm hledejme velmi krásnou a nadčasovou metaforu stavu životů lidí kdesi na zapadlém venkově, především staropanenské dcery rančera Curryho Lízy. Postrádá lásku a její srdce hyne - píše se v programu.

Finální výstup, kdy skutečně zaprší, je po líném odvíjení děje přeexponovaný až hrůza. Nemyslím to v pejorativním smyslu, že by se snad nic nedělo, děje se toho poměrně hodně, především byla úžasným způsobem probuzena Lízina ženskost. S výkladem hry nutně musí korespondovat i jistá otupělost, monotónnost životů postav, kteří v obrat buď v koutku duše věří, nebo už pochyby a životní skepse dávno víru přebily. Režisér Martin Stropnický především vypráví příběh o velké proměně života, jeho elementární noetice, ale nadčasovost textu z předvedeného, i přes velmi dobré herecké výkony a v případě Andrey Elsnerové výkon vynikající, moc patrná není. Snad je to tím konvenčním výkladem, který si vyhrál až s děkovačkou.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.