Z tiskových konferencí

Spor o nezaplacený dluh benátského kupce Antonia u židovského lichváře Shylocka vyústí ve velký duel na život a na smrt, během kterého se otevřou naléhavé otázky nejen zákona a morálky, ale i rozdílnosti společenského postavení a osobní zodpovědnosti. Je možné používat „špinavé“ prostředky k „dobrým“ cílům? Rozhlédneme-li se po současném světě, naší vyspělé civilizaci, odpověď není zdaleka jednoznačná. Strhla se bouře, lodě obchodníka Antonia obtížené nákladem se nevracejí, osud investic je nejistý, lze očekávat problémy, konflikty, spory...

Po více jak padesáti letech se klasická Shakespearova hra Kupec benátský znovu objeví na repertoáru Národního divadla. Otevírá situace, které velmi rezonují s dneškem.

Tiskovou konferenci zahájil umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal ve stínu smutné události, kterou je úmrtí pana režiséra Otomara Krejči. „Před jeho velikostí se my zde můžeme jenom sklonit. V žádném případě nechci inscenaci Kupce benátského vztahovat k jeho odkazu, protože ten odkaz je veliký a my si můžeme jenom přát, abychom toho odkazu dohlédli. Jak pravili staří: Jsme trpaslíci, ale stojíme na ramenou obrů.“

Dramaturgyně Daria Ullrichová připomněla, že v poslední inscenaci Kupce benátského z roku 1954 hrál Shylocka Zdeněk Štěpánek a titulní roli Antonia hrál právě Otomar Krejča.

„Kupec benátský je, alespoň pro mě, jedna z nejobtížnějších Shakespearových her,“ pokračuje dále Michal Dočekal, „ale určitě jedna z nejvíce vzrušujících. My inscenaci tohoto titulu vlastně dlužíme z minulé sezony, kdy byla naplánovaná na repertoár, ale z důvodu uvedení aktuální novinky Tracy Lettse Srpen v zemi indiánů jsme ji odsunuli na tuto sezonu. Věřím ale, že to nebude žádný problém z hlediska aktuálnosti, jelikož klasika je vždy aktuální, proto je klasikou.“

„Kupec benátský patří mezi Shakespearovy absolutně nejhranější hry, v Anglii například je tato hra nejčastěji uváděným titulem vedle Hamleta. Ta hra je interpretačně velmi obtížná a o velikosti autora hovoří to, že je napsána tak, že automaticky, aniž my se o to musíme snažit, evokuje problémy současné doby, včetně finanční krize. Kupec benátský začíná právě tím, že všechny investice jsou v bouři a jejich osud je nejistý. Hra je také o falešných doktorech práv, o soudních jednáních, která dopadnou podle toho, jaké osoby jsou na nich zainteresovány.
Na této hře je také zvláštní, že má tři hlavní role: kupce benátského Antonia, Shylocka a Porcii, že se v ní střetávají tři světy, které na sebe narazí. Shakespeare je geniální také v tom, že dokáže sehrát za pouhé dvě hodiny to, na co by spotřeboval poměrně slušný televizní seriál nejméně padesát dílů. Takže si myslím, že v našem divadle se neobyčejně šetří čas a chci vás na to všechny pozvat,“ říká Daria Ullrichová.

Michal Dočekal, Daria Ullrichová, Jan Hájek, Lucie Žáčková, Martin Čičvák, Hans Hoffer

K režii inscenace Kupec benátský byl přizván host, mladý slovenský režisér Martin Čičvák, s jehož inscenacemi se můžete setkat v Činoherním klubu nebo také v brněnském Národním divadle. Zajímavé postřehy ke hře doprovází, jak je pro něj typické, mohutnou gestikulací hledající ta pravá vyjádření: „Žádná Shakespearova hra není lineární. Ani Kupec benátský, který je složen z galaxií a z různých planet. Ti lidé v ní jsou monádami, planetami, přičemž každá ta planeta má vlastní hudbu, vlastní světonázor, vlastní náboženství, vlastní myšlení, vlastní kulturu. Hraje se o tom, co se stane, když tyto planety do sebe začnou narážet, závidět si a netolerovat se, vzájemně se začnou ovlivňovat, vše se propojí a nějakým způsobem to „zní“. Těžké a složité inscenačně je opravdu důsledně vykreslit každý ten krystal a potom z těch krystalů složit jeden atom, kterým hra Kupec benátský je. Nemusíme se snažit násilně tuto hru interpretovat tak, aby byla moderní, jelikož Shakespeare je aktuální jako oheň. Snažíme se pouze volit moderní výrazové prostředky, nám blízké a vlastní a samozřejmě budovat myšlení jednotlivých postav tak, aby to bylo myšlením člověka na začátku milénia.“

Ve hře jde mj. o peníze, nabízí se i antisemitská otázka. Přítomní tvůrci však odmítají tezi, že právě zde hledat primární témata Shakespearova Kupce benátského. Rakouský scénograf Hans Hoffer vylučuje i další možný aspekt propojení s dneškem. „Ani v nejmenším si nemyslím, že je to hra o finanční krizi. Myslím si, že je to jenom hra, jako ostatně vždy u Shakespeara, o lidech ve výjimečné situaci. Shakespeare jako by sypal do jediné sklenice různé látky a díval se na to, co se s nimi stane.“

Martin Čičvák k tomu dodal: „Každá postava v této hře se nachází od začátku v momentě absolutní nespokojenosti se sebou samým. Žádná z těch postav není spokojena s krví, tělem, kůží, stavem myšlení, filozofií a tak dále. Postavy se stydí za svoji krev, za svoji kůži, to je ta bouře. Samozřejmě, kromě toho ta bouře může být pro někoho i metaforou například té celosvětové finanční krize. Podstatné ale je, že ta bouře začíná už u té krve. Ta krev tam vře. A nakonec, jak jistě víte, nevyvře u nikoho. Potom Kupec benátský není antisemitistická hra. Pokud něco kritizuje, tak nás, naši povrchnost. Dá se to celé číst i tak, že Shylock je tam opravdu jedno jediné zdravé jádro, jediná zdravá větev, kterou odřezali a loď 21. století může plout vstříc svým dekadentním zítřkům. Shylock není komická postava, ale má obrovský humor. To je velký rozdíl. On má humor proto, jak myslí. A je nucený žít v izolaci, protože ten svět je postavený tak, jak je postavený. Ten svět té hry, i náš svět. Kupec Antonio žije také v izolaci a je také minoritou, protože má slabost pro chlapce. Tady se střetávají ti dva lidé odsouzení k samotě, k izolaci, k tomu, aby si nesli nějaký komplex a na základě toho komplexu také vybudovanou nějakou hrdost. To se týká obou dvou, proto jsou to partneři, proto se ten soud týká jich a proto to vrcholí tím, že je rozsuzuje žena, která tam přichází z pozice čistého humanismu.“