Z tiskových konferencí

Hru Dobrodružství z pera předního maďarského spisovatele Sándora Máraie uvedou Městská divadla pražská v české premiéře na scéně Divadlo Rokoko. Komorní drama neobvyklého milostného propletence vypráví o lásce manželů a milenců, ale také o zodpovědnosti za osud svých nejbližších i za svůj vlastní, plně a správně prožitý život. Pro Městská divadla pražská inscenaci připravuje hostující režisér Radovan Lipus a titulní roli Profesora ztvární Oldřich Vízner.
Sándor Márai (1900 – 1989) je považován za jednu z nejvýznamnějších postav maďarské, ale i světové literatury 20. století. V češtině už vyšla řada jeho knih, včetně slavného románu Svíce dohořívají, o jehož zfilmování původně usiloval Miloš Forman a který do divadelní podoby adaptoval významný anglický dramatik Christopher Hampton.

Podobně jako Svíce dohořívají, také Máraiova hra Dobrodružství vypráví o zklamané lásce. „Dobrodružství tu probíhá v lidských myslích, duších, srdcích i tělech,“ říká Radovan Lipus, kterého Máraiův uhrančivý text okamžitě nadchl. (Velké zaujetí tímto textem je ale znát z celého realizačního týmu.) „Je to něco navenek skrytého, co ale zásadním způsobem poznamenává naše životy, otřese jimi, vyrve je z kořenů a pak už nic není jako dřív. Myslím, že i v tom – kromě brilantně zachycených vnitřních stavů a pohnutek všech hrdinů – spočívá velké napětí téhle hry,“ zamýšlí se režisér.

Příběh z lékařského prostředí vypráví především o jednom napínavém dobrodružství milostném. O nic méně napínavé ale není ani dobrodružství na jakékoli cestě, která překročí hranice našeho sobectví, pohodlí a falešných iluzí. I ze slov dramaturgyně inscenace Věry Maškové vyplývá, že diváci budou mít příležitost setkat se s něčím mimořádným: „Márai je geniálním pozorovatelem jemných hnutí lidské duše a má úžasnou schopnost postihnout anatomii určitého okamžiku. Proniká do těch hloubek lidských vztahů, kam se obyčejný pozorovatel často neodváží. Nikdy, ani v okamžicích největší krize, svým postavám nebere důstojnost a šanci na vznešenou a ušlechtilou lidskou existenci. A právě ona noblesa, s jakou jeho postavy řeší životní situace, nám dává nahlédnout do bídy našich životů. Staví před nás ideál a ujišťuje nás, že není nedosažitelný. Každý má možnost si zvolit, jestli bude žít přízemně, nebo jestli v sobě najde velkorysost, která není výsadou vyvolených, ale reálnou možností pro každého, a která tvoří úhelný kámen lidské důstojnosti – tedy toho, čeho si Márai cení nadevše. Ze zdánlivě banální situace jedné manželské nevěry vytvořil Márai strhující drama, které se důvěrně dotkne každého, kdo se někdy do podobné situace dostal, nebo jí třeba jenom přihlížel. Nebál se při tom velkých slov ani citů a na jeho konci nabídl divákům nečekané rozuzlení. Stejně jako v ostatních svých dílech i zde Márai popisuje krátký časový úsek a na první pohled velice všední události. Z tohoto východiska začíná a odlupuje vrstvy jednotlivých vteřin a duševních hnutí, a tím podniká jakousi hlubinnou introspektivní cestu do duší postav a situací. Hledá, co činí lidský život jedinečným, neopakovatelným. Odhaluje člověka, jak ho obvykle vidět neumíme nebo nechceme. Nikdy neodsuzuje člověka jako bídného tvora. Neukazuje abstraktní hrdiny, ale lidi obyčejné, jako jsme my. Naznačuje nám, že každá lidská bytost má svou vteřinu, kdy může překročit svůj osud. Což je i tématem Dobrodružství.“

Radovan Lipus si všímá paralely s formou antického dramatu: „Dobrodružství má přímočarý děj a ten příběh velkého vzestupu, pádu a usmíření se odehrává během krátkého časového úseku a na jednom místě. Márai předkládá příběh, který vypraví o nemocech těla i duše. Jak jsme napadáni prchavostí a zánikem a jak štěstí často mívá jenom nezřetelný obrys, ale má ho.“

Zásadní a na herecké ztvárnění náročnou figuru Profesora musí hrát hráč velkého formátu. Volba padla na Oldřicha Víznera. K náročnosti role Radoval Lipus dodal: „Profesor je postava svou mohutností až learovského formátu, místy téměř nelidská, takřka božská. Profesor disponuje ohromující mentální i duševní kapacitou a dokonale vidí do všech ostatních. Cítí akutní bolest ze svého profesionálního i osobního selhání a přesto ponechává všem okolo to nejdůležitější – možnost svobodně se rozhodnout.“

Oldřich Vízner k tomu řekl: „Během pár hodin se stane tolik šílených zvratů a ta moje postava Profesora zvládá to, co by jiný prostě nezvládl. V tom spočívá jeho až nadpřirozená síla, ono „božství“. Když jsem tuto hru četl poprvé, něco jsem se dozvěděl. Podruhé mi ukázala zas něco jiného. Čím hlouběji se do ní proniká, tím je více a více sdílnější. Je neuvěřitelné, kolik toho na příběhu, který se dá popsat několika větami, nakonec nalezneme. Přiznám se, že nic složitějšího jsem na divadle nikdy nedělal. Cítím zodpovědnost k textu i autorovi větší než kdy jindy. Jestli si chcete poplakat, přijďte. Když dokážeme, aby plakala půlka sálu, bude to úspěch. Když bude plakat celé Rokoko, bude to geniální. Když budou plakat jenom ženský, tak to bude taky dobrý. Ne, neříkám to jako legraci, opravdu je to síla...“

Oldřich Vízner, Lukáš Jurek

Příběh je zakotven do doby, kdy rentgen byla progresivní novinka. Jelikož s tímto faktem hra pracuje, bylo nutné se toho držet a nepokoušet se o aktualizace. Vztahy se stejně nemění, toto téma patří mezi nadčasová. Možná Dobrodružství bude zajímavé už jen proto, že uvidíme zpětný pohled na dobu, v níž slušnost, noblesnost, zdrželivost byly normou. Jak vzácné dnes, že?

-mys-