PRAHA
aktuální festivalyZ tiskových konferencí
Na závěr sezony připravilo Divadlo Na Fidlovačce premiéru komorního muzikálu Song pro dva, k němuž libreto napsal známý dramatik Neil Simon. Komponistou hudby je držitel tří Oscarů Marvin Hamlisch.
„Jednou z dramaturgických linií našeho snažení v Divadle Na Fidlovačce je věnovat se hudebním komediím, přesněji komediím, v kterých se zpívá. Na velké rockové opery jsou tu jiná divadla, my máme ambici podstatně skromnější – navazovat na ohromnou tradici tohoto žánru u nás.“ řekl na úvod ředitel Fidlovačky Tomáš Töpfer.
Další zásadní důvod pro nastudování hry jsou, jak naznačil režisér Juraj Deák, protagonisté: „Song pro dva je pěkný a poměrně již ve světě známý komorní muzikál. Odhodlali jsme se jej inscenovat, neboť v tuto chvíli máme pro něj ideální představitele. Jak Sandra Pogodová, tak Lumír Olšovský jsou stále mladí, ale přece jen řekněme již umělecký vyzrálí a umí zahrát činohru i muzikál. Víte, často se markýruje, případně se činoherci nutí do zpívání, ale u těchto dvou představitelů Verona a Sonia mám téměř stoprocentní jistotu, že to i parádně odzpívají.“
Lumír Olšovský rychle oponuje: „To nevím, v týdnu před premiérou odchází hlas, přichází nachlazení a jiné radosti. Asi to bude tím stresem...“
Poutavý příběh z prostředí hudebního šoubyznysu začíná ve chvíli, kdy se mladá textařka přijde představit renomovanému mladému skladateli. Z úspěšného tvůrčího vztahu se postupně vyvine i vztah milostný, který se však začne komplikovat...
„Téma hry je, dá se říci, věčné. Děj svede k sobě dva lidi, kteří si k sobě hledají cestu, až ji – chudáci – najdou,“ usmívá se Juraj Deák. „Dělají si naschvály, rozchází se a tak podobně, aby zjistili, že bez sebe nemohou být. Typický happy end. Nečekejte řachavou komedii, Song pro dva je komedií s přesahem, velký komediograf Neil Simon zkomponoval velké téma, kde hudba Marvina Hamlische je příjemným bonusem. Většinou se tato hudební komedie hrává na komornějších scénách, ale my se pokusíme obsáhnout velké jeviště, a tím podpořit poměrně značné grády děje. Překladatel Jiří Josek dílo přiblížil k současnosti a stejně tak Ondřej Brousek, který zpracoval aranže hudby, ten jakýsi popík 70. let jakoby zmodernizoval. Věřím, že připravíme pro naše diváky zážitek a poutavou inscenaci o hledání dvou zvláštních lidí.“
„Song pro dva není českým divákům neznámý. Hrál se i v Semaforu v 80. letech a když v Semaforu, je jasné, kdo ztvárnil obě role: Jitka Molavcová a Jiří Suchý. Jenom tehdy se to hrálo pod jiným názvem – ´Každý má svého Leona´, čili podle postavy, která prochází dějem, ale vůbec se neobjeví. Jinak název v originále zní ´They´re Playing Our Song´ a premiéra se uskutečnila v roce 1979 na Broadwayi a hrálo se to nepřetržitě patnáct let,“ přibližuje dramaturgyně Helena Šimáčková.
Když si bere slovo Sandra Pogodová, je z toho samá chvála: „S Lumírem Olšovským jsme už dělali na muzikálu Hledá se muž, slyšíme na sebe a je nám oběma blízký Simonův humor. Ale je to zápřah! Na druhou stranu hrát ve dvou lidech je velmi nabíjející a myslím si, že Song pro dva bude typickou inscenací, která se s průběhem repríz bude ještě trochu vyvíjet. Jsem moc ráda za toto setkání s jednak s mistrem dialogu a jednak se skvělým kolegou, s nestorkou české dramaturgie paní Šimáčkovou, s režisérem Deákem, který má na mě klíč. A taky napište, jakou skvělou práci odvedla Sylva Zimula Hanáková. Budu mít nádherný kostým!“
„Jednou z dramaturgických linií našeho snažení v Divadle Na Fidlovačce je věnovat se hudebním komediím, přesněji komediím, v kterých se zpívá. Na velké rockové opery jsou tu jiná divadla, my máme ambici podstatně skromnější – navazovat na ohromnou tradici tohoto žánru u nás.“ řekl na úvod ředitel Fidlovačky Tomáš Töpfer.
Další zásadní důvod pro nastudování hry jsou, jak naznačil režisér Juraj Deák, protagonisté: „Song pro dva je pěkný a poměrně již ve světě známý komorní muzikál. Odhodlali jsme se jej inscenovat, neboť v tuto chvíli máme pro něj ideální představitele. Jak Sandra Pogodová, tak Lumír Olšovský jsou stále mladí, ale přece jen řekněme již umělecký vyzrálí a umí zahrát činohru i muzikál. Víte, často se markýruje, případně se činoherci nutí do zpívání, ale u těchto dvou představitelů Verona a Sonia mám téměř stoprocentní jistotu, že to i parádně odzpívají.“
Lumír Olšovský rychle oponuje: „To nevím, v týdnu před premiérou odchází hlas, přichází nachlazení a jiné radosti. Asi to bude tím stresem...“
Poutavý příběh z prostředí hudebního šoubyznysu začíná ve chvíli, kdy se mladá textařka přijde představit renomovanému mladému skladateli. Z úspěšného tvůrčího vztahu se postupně vyvine i vztah milostný, který se však začne komplikovat...
„Téma hry je, dá se říci, věčné. Děj svede k sobě dva lidi, kteří si k sobě hledají cestu, až ji – chudáci – najdou,“ usmívá se Juraj Deák. „Dělají si naschvály, rozchází se a tak podobně, aby zjistili, že bez sebe nemohou být. Typický happy end. Nečekejte řachavou komedii, Song pro dva je komedií s přesahem, velký komediograf Neil Simon zkomponoval velké téma, kde hudba Marvina Hamlische je příjemným bonusem. Většinou se tato hudební komedie hrává na komornějších scénách, ale my se pokusíme obsáhnout velké jeviště, a tím podpořit poměrně značné grády děje. Překladatel Jiří Josek dílo přiblížil k současnosti a stejně tak Ondřej Brousek, který zpracoval aranže hudby, ten jakýsi popík 70. let jakoby zmodernizoval. Věřím, že připravíme pro naše diváky zážitek a poutavou inscenaci o hledání dvou zvláštních lidí.“
„Song pro dva není českým divákům neznámý. Hrál se i v Semaforu v 80. letech a když v Semaforu, je jasné, kdo ztvárnil obě role: Jitka Molavcová a Jiří Suchý. Jenom tehdy se to hrálo pod jiným názvem – ´Každý má svého Leona´, čili podle postavy, která prochází dějem, ale vůbec se neobjeví. Jinak název v originále zní ´They´re Playing Our Song´ a premiéra se uskutečnila v roce 1979 na Broadwayi a hrálo se to nepřetržitě patnáct let,“ přibližuje dramaturgyně Helena Šimáčková.
Když si bere slovo Sandra Pogodová, je z toho samá chvála: „S Lumírem Olšovským jsme už dělali na muzikálu Hledá se muž, slyšíme na sebe a je nám oběma blízký Simonův humor. Ale je to zápřah! Na druhou stranu hrát ve dvou lidech je velmi nabíjející a myslím si, že Song pro dva bude typickou inscenací, která se s průběhem repríz bude ještě trochu vyvíjet. Jsem moc ráda za toto setkání s jednak s mistrem dialogu a jednak se skvělým kolegou, s nestorkou české dramaturgie paní Šimáčkovou, s režisérem Deákem, který má na mě klíč. A taky napište, jakou skvělou práci odvedla Sylva Zimula Hanáková. Budu mít nádherný kostým!“
