Kontroverzní inscenace. A zcela to chápu. Toto pojetí prostě někomu sedne a někomu nikoliv. Já jsem někde na pomezí. 
Herecky se mi líbili Anna Fialová, Vladislav Beneš a Pavlína Štorková. Líbila se mi zadní bílá scéna, celkové pojetí zvířete a jeho černý, všude se plížící chór. 
Měl jsem ale pocit, jako by režii stačilo, že D.Prachař (kvituji, že je už správně nazvučen a je mu rozumět) je zvíře s technickými možnostmi a s vizuálem. Jeho zvíře mohlo být daleko propracovanější. Také vztah mezi jím a kráskou vlastně nijak nevznikl. Po první návštěvě řekne kráska v příštím obraze "už sem chodím rok". To vážně? Tento "skok" v ději úplně ignoroval ve hře tak důležitou věc, jako jsou vznikající pouto a emoce mezi hlavními postavami, což je dle mého názoru jedna z klíčových pasáží hry. 
A pak cirkus. Já bych čekal k obrazům na zadním jevišti nějakou adekvátní paralelu, ale ne takový protiklad. Navíc naprosto zbytečný. Celku to ubíralo na důstojnosti. Nebavily mě v něm jednotlivé výstupy, pěvecká čísla siamských dvojčat a závěrečná píseň. 
Viděl jsem pro mě mnohem působivější Pardubickou verzi, kde je zachována poetika a pohádkovost a moc se to zkrátka srovnávat nedá. Inscenace v ND mě nenudila, ale ani příliš nebavila. Ale přiznávám, že pro její jinakost si ji asi budu dlouho pamatovat...