V pátek 12. 12. 2014 proběhla v Malém divadle v Liberci premiéra Fausta J. W. Goetha v úpravě a režii šéfa činohry Ivana Rajmonta. Zpracován byl celý první díl s krátkým přesahem do dílu druhého. Režisér vycházel z překladu Otokara Fischera a využil také překladů Olgy Maškové, Karla Krause a Jindřicha Pokorného (překladatel Cyrana z Bergeracu). Kostýmy navrhla Petra Vlachynská. O hudbu se postaral Mario Buzzi a na hudební nahrávce se podíleli Marika Žáková, Pavel Zikmund a Ondřej Maňák. Scéna, kterou vytvořil Tomáš Rafl, trochu připomínala Allenovy Výstřely na Broadwayi (uvedeny v MD před více než 10-ti lety). Diváci byli rozděleni na dvě skupiny, které oddělovalo „přehlídkové molo" – na jedné straně zakončené oponou na konci jeviště a na straně druhé rovněž oponou, za kterou byla umístěna technika. Před oponou blíže ke zvukařské a osvětlovací kabince byla kovová konstrukce krychle, v jejíž horní ploše byla povislá fólie, ve které se nacházelo několik svazků (celkem možná víc jak 20) knih.
Premiéra byla sice vyprodaná, ale nakonec zbylo pár volných míst. Před začátkem byli na jevišti „rozprostřeni" herci, včetně inspicientky a nápovědky Šárky Teplíkové. Herecká společnost, podle kostýmů zřejmě z druhé poloviny 20. století, se na začátku trochu hádala o tom, jaký kus by měl být uveden. Hádka, či spíše filozofická rozprava, tvořila jakýsi úvod k samotnému Faustovi.

Výborně využitá scéna
Scéna byla perfektně využita. Důležité okamžiky se odehrávaly na „molu" s tím, že například Mefistofeles svůj výstup končil za jednou z opon. Molo představovalo kromě země také peklo; z jeho útrob se nejprve částečně vynořilo několik externistů, kteří tvořili ďábelská dítka. Poté samotní „Mefistofelové" v černých slunečních brýlích a později stárnoucí Faust se proměnil v nerozumného mladíka. Krychle dostala mnoho využití. Netrvalo dlouho a knihy byly sesypány na jednu hromadu a později představovala „odchodně-pohyblivou" kulisu pro Mefistofela a v závěru Markétčino vězení, které bylo dotvořeno pouze fólií. Za levou oponou byla světnice Markétky, která byla tvořena pouze jednoduchou postelí, nočním stolkem s Pannou Marií a velkým zrcadlem. Za protější oponou se odehrávala například Valpružina noc a fantazijní svět prostřednictvím ďábla. Za zmínku stojí také „technické vymoženosti". Třeba Mefistofeles s Faustem se „vznášeli" ve zhruba více než metrové výšce v pravé části mola, jehož část se s nimi vysunula. Nebo velký stůl, ze kterého vytékalo víno.

Zdařilé „liberecké" výkony
Herecké výkony byly, jako v libereckém činoherním souboru vždy, perfektní. Režisér se rozhodl hlavní role „rozdělit". V roli Básníka a Fausta vyniká Václav Helšus, který dostal prostor zejména v první půlce. Zdatně mu sekunduje Tomáš Váhala, jenž představuje alter ego Fausta, mladíka zmítajícího se mezi milostným poblouzněním ke krásné Markétce a touhou po pravém nekonečném poznání. Komika a Mefistofela ztvárnili Veronika Korytářová a Martin Polách. Na jevišti se často objevovali společně, ale dostali i hodně samostatného prostoru. Markétka a také Herečka a Una Poenitentium Karolína Baranová v těchto rolích snoubí čistotu a nevinnost božského srdce panny a ďábelskost svého domnělého věznitele rozumu. Ostatní herci a herečky zdárně přispívají k celku. Například Jana Hejret Vojtková exceluje v roli Mater Gloriosy; Ladislav Dušek je „náš" Divadelní ředitel či Hospodin/Satan, který by pěvecky mohl snad alternovat někoho z libereckého operního sboru. V roli Zbohatlíka se krátce představil Jakub Kabeš, kterého ale poznal jen málokdo (patřím k té většině, které to bylo „zatajeno"). Ve větším prostoru svého hereckého talentu (hra na kytaru) se libereckému publiku představil nový člen činohry Josef Jelínek. Velký prostor dostali také externisté (14 + Dětský sbor Severáček pod vedením sbormistryně Silvie Pálkové).
Všem, (nejen) divadelním, bohům a bohyním, kteří se podíleli na přípravách této fantastické podívané (technika, scéna, kostýmy, vlásenky,...) musím otevřeně sklonit hlubokou poklonu za to, že se nezalekli velmi obtížného textu (Goethe ho psal zhruba 60 let po většinu svého života). Děkuji Ivanu Rajmontovi, že se rozhodl Fausta uvést na „alternativní" scéně Malého divadla pouze s libereckými činoherci. Je až s podivem „mrazivé", že zkoušení z obvyklé délky 6 týdnů se prodloužilo pouze o 2 týdny a na poslední čtvrteční generálce bylo toto „arcidílo světové literatury" poprvé dohráno celé s pouhou jedinou přestávkou.

(psáno z premiéry 12. 12. 2014)

Jan Šrajer