Trefa do černého! Možná tak by se dal nazvat pocit, jenž dominoval po shlédnutí nejnovější divadelní inscenace ostravské Komorní scény Aréna - Brýle Eltona Johna, kterou dle skvěle napsané divadelní hry Angličana Davida Farra připravil s herci režisér a umělecký šéf divadla Ivan Krejčí.

Děj Farreho hry je vcelku jednoduchý a jasný, téma také: outsiderství, životní ztroskotání či „lůzerství". Není ani tak důležité, že se hraje o fotbale, fanouškovství a jedné rockové kapele. Spíše zaujmou sny hlavních hrdinů, jejich (ne)ukotvení v realitě, to jak se jim daří či spíše nedaří orientovat se ve vlastních životech. Rozpadající se kapela, paralyzovaný fanoušek - pamětník nepodařeného fotbalového finále, opuštěná žena a její citově strádající dcera... ti všichni se potkávají a rozehrávají tragikomický příběh, který je sice nasáklý Anglií, ale klidně by se mohl odehrát třeba v Ostravě. 

Inscenace se divákovi vpije pod kůži nejen pro výborně vypointované scény či situační humor, ale také díky typově přesnému herectví. Zážitkem je především Bill Dušana Škubala, který perfektně zvládá roli rezignovaného morouse, fanatického fotbalového fandy, člověka, jenž se postupně vyrovnává s hlubokými duševními šrámy, či milence a náhradního „taťky". Jeho výkon se mi jevil jako velice upřímný až empatický (cit pro vykreslení složitých psychických trablů člověka, který „něco" ztratil). 

Ovšem také další mužské postavy - členové punk-rockové kapely Blondie Love - mu byly na pódiu perfektními partnery. Role sedla Josefu Kalužovi (neurotický, vznětlivý basák Shaun), Michalu Moučkovi (infantilní bubeník Tim) či Albertu Čubovi (Dan - za každých okolností manažer kapely a někdy i bratr Billa). V komunikačních situacích se divákovi postupně odkrývají jednotlivé osudy hrdinů, více či méně jim začínáme rozumět. 

Také hlavní ženská postava - Julie, kterou ztvárnila Miroslava Georgievová, zaslouží pozornost. Georgievová s lehkostí vykreslila sexuálně natěšenou paničku i zklamanou ženu, kterou opustil muž. Jednou z výborně vygradovaných scén je například moment, kdy se Bill vrací s další koupenou lahví vína a s dětinskou radostí si stopuje čas, zatímco Julie koketně a s šarmem skrývá za koupelnovými dveřmi Dana. 

Režisér Ivan Krejčí představení rozehrál v příjemném civilním stylu s citem pro komiku až grotesknost, absurdnost i tragiku. Ve spolupráci se scénografkou Lucií Loosovou připravil návštěvníkovi nejen vůni a chuť „fotbalově klubové" Anglie, ale také a především několik silných momentů, které se týkaly například za plentou skrytého magického místa - Billovy Svatyně, věnované jeho milovaným watfordským „Sršňům".

Až na několik nepatrných - subjektivně vnímaných - vad na kráse (například bubnující Tim v horní části jeviště, která do té doby nebyla využita, nevýrazný projev hostující Vladimíry Čapkové v roli Amy či na můj vkus příliš pozvolný začátek představení) hodnotím inscenaci Brýlí Eltona Johna jako nadprůměrnou. Skvělý dramatický text se v Komorní scéně Aréna setkal s výbornou interpretací. Doporučuji. 

Psáno na základě zážitku z předpremiérového představení