Ač nerad píši recenze a nerad hodnotím představení, která jsem viděl, ke Kmenům citím potřebu se vyjádřit. Přišel jsem, viděl jsem, ale kdo vlastně zvítězil?

Dal jsem si závazek, že na tuhle inscenaci zamířím bez jakýchkoli očekávání. Ač vím, jak vypadá stejnojmená kniha a výstava, absolutně jsem netušil, jak by mohlo vypadat divadelní zpracování. Drobným zklamáním bylo zjištění, že místo Magdy Tkačíkové (na jejíž roli v Hostině dravců velmi rád vzpomínám) v obsazení figuruje Elena Trčková. Já ale věřím v první řadě rolím, až pak hercům.

Prve musím vyzdvihnout absolutně skvělou scénografii. Sladění do šedé barvy perfektně podtrhovalo jednotlivé momenty, do Reduty zapadalo. Přenos plochy jeviště na projekci - dobrý nápad, příjemná změna.
Celkové pojetí se samozřejmě nedá zařadit mezi klasické inscenace. Bylo to mladistvé, nebránil bych se ani pojmu avantgardní. Já jsem spíše člověk konzervativní, třebaže mám taky občas nápady vybočující ze zaběhlých kolejí, třebaže je pro mě Provázek největším vzorem. Bohužel musím uznat, že Holičkova režie mě příliš nezaujala, humor často stavějící na sprostých slovech nevyhledávám, myšlenkové přibližování a oddalování se divákům taky ne. Jsem prostě už starým dědkem, pro kterého takové věci nejsou. Tím jsem ale nechtěl říct, že se mi představení nelíbilo. Líbilo, ač bych ho znovu viděti nepotřeboval. Možná jsem nad ním prostě jen moc přemýšlel. Pokud bych však měl vychválit jednu jedinou část z tohoto sledu, byl by to jednoznačně motorkář a jeho příběh, pobavil mne ale i horolezec, velmi příjemně komentující souboj města s lesem.
Co říci závěrem? Kdo jste Kmeny neviděli, běžte na ně. Běžte na ně, i když je tahle recenze řadí spíše mezi průměrné inscenace. Řiďte se sebou. Každý jsme nějaký. Udělejte si vlastní názor. Nebo si žádný názor nedělejte. Stejně jako já.

Kmeny, Národní divadlo Brno, 64,99 %

P.S. Chtěl bych poděkovat iniciativě herců za tiché uctění památky Jana Třísky, který v den představení navždy odešel do hereckého nebe.