Je mi krajně podezřelé, že Divadlo Rity Jasinské uvedení Shakespearova Richarda III. tak přesně trefilo do doby, kdy se taky jeden tlačí k moci a zanechává za sebou fatální spoušť. Fuj, jak je ten Shakespeare aktuální. Nemá cenu teď Richarda III. hrát jako mrzáka či krvežíznivce. Rita Jasinskaja tuto řezničinu inscenuje jako hrátky s imidží, zdůrazňuje politickou obratnost, manipulování atp. Právě v tomto duchu tu kreaturu Milan Enčev hraje. (Čímž připomene právě tu jinou kreaturu současné české politické scény.)

Kdo je neznalý hry, dále už bude jen zmatený, kdo je kdo. Hrát tuto Shakespearovu tragédii v sedmi lidech? Bez výraznějšího rozlišení figur? Proměna vrahouna na starého Edwarda během dvou vteřin dává připomenout nízkorozpočtovost produkce. Jedinou jistotu máme v defilé rakví. Zjišťování, která figura je vlastně která, je však to nejmenší. V malém Divadle na Prádle, kde DRJ má své občasné útočiště, vás smete uragán exprese, ...snad herci pro příště „uberou“ úměrně prostoru. A pak Richard není Richardem, pokud se divák nedoví, proč je takový obludný - co (kdo) za to může, čeho je obětí.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 20 %.