Jako dlouholetá fanynka ostravského Divadla loutek jsem byla velmi zvědavá na dlouho dopředu avizovanou inscenaci Orwellovy knihy Farma zvířat. Na facebooku a Instagramu byly pravidelně zveřejňovány fotky i kratičká videa herců s obřími zvířecími maskami na hlavách, lákající diváky k nevšednímu zážitku. 
Navštívila jsem premiéru 8.3.2024. 
Ve foyeru divadla očekávaly premiérové diváky skleničky s vínem. Jsem abstinentka, víno jsem si tudíž nedala, vzápětí jsem toho ale tentokrát litovala. Asi bych, ovíněná, následný zážitek snesla lépe, než jako zcela střízlivá...

Ačkoliv herci dělali, co bylo v jejich silách /a že jich mají dost, včetně talentu, předvedli dosud v mnoha skvělých předchozích inscenacích/, nebylo možné vykřesat ze špatné dramatizace v nezajímavé výpravě a v nezvládnuté režii víc, než co předvedli. 
Statické postávání zvířat v kruhu při hromadných scénách, nezáživné vyplňování času při přestavbách,  tanečky na úrovni besídky základní školy, zdlouhavé, nezajímavé, nevtipné, až trapné pasáže poskakujícich, kdákajících, bečících, kvokajících, bučících zvířecích hlav, bezúčelné pohyby plochých figurek nahoře na kulise, které většinou děj nikam neposouvaly, rozmělněné a zbytečně vleklé scény tu se psy, nahánějícími vzdorující zvířata, tu s debužírujícími prasaty...

Jedinou silnou scénou byla vražda slepic /doufejme, že v příštím představení zazní výstřely v pravý čas, aby slepice měly proč padnout a scéna se vinou zbrojíře nepokazila, jak tomu bylo na premiéře/.

Tato inscenace  je bohužel ukázkou toho, jak zahodit šanci přiblížit dětem zajímavou formou hrůznou skutečnost totality. Pro malé děti bude nesrozumitelná, u těch větších, obávám se, dojde k tomu,  že si z ní neodnesou myšlenku, kterou ve své knize sděloval Orwell, ale pocit ztracených, nezáživně prožitých sedmdesáti minut. 
Pro dospělé diváky bych, být ve vedení divadla, tuto inscenaci ani nenasazovala. 
Divadlo pro děti a mládež se dá dělat moderně, jak jsme se mohli v mnoha inscenacích DLO přesvědčit. Ovšem pokoušet se v tomto typu divadla o experiment se zde velmi často nevyplácí. Režisér musí umět v tomto prostředí odhadnout míru experimentu, aby inscenace byla pro děti přijatelná a srozumitelná.  Dětský divák je nekompromisní a je škoda jej ztrácet jako budoucího divadelního diváka tím, že jej od návštěvy divadla odradíme již v dětském věku. 
Jediným experimentem této inscenace bylo použití obřích masek, které z herců měly vytvořit živoucí loutky. 
Bohužel, ačkoliv herce stálo mnoho úsilí, dostat přes masku svoji postavu ven směrem k divákům, byl tento experiment inscenaci ke škodě. 
Přeju divadlu do budoucna, aby se jejich nové inscenace ubíraly zpět ke kvalitě, na jakou jsme byli u DLO zvyklí.