V noci zima, ráno mlha a večer se nám chce spát. Podzim je tu a bude hůř. Chcete se zahřát? Zkuste Sugar v Divadle Na Fidlovačce. Rozechvěje vám bránice, vrazí růž do tváří a bude se vám chtít tančit.
Režisér Radek Balaš, který jako i výborný choreograf roztančil film, jehož příběh je skvělý i po letech. Pomocí filmového plátna dojde k prolnutí vzpomínek na film a divadelní reality.
Úvodní masakr na den Svatého Valentýna zní v rytmu stepu. Banda zločinců včetně samotného choreografa představení Jana Bursy vás vtáhne do děje a pak už se vezete. Třicátá léta, róby, tanec a prohibice. Dnes to s nostalgií oprašujeme, protože nám ta doba přijde úchvatná. Ve skutečnosti to jistě taková sranda nebyla, ale to si přečtěte až po představení v programu.
Martin Písařík a Lukáš Pečenka v přestrojení už v dnešní době pořadů Tvoje tvář má známý hlas nešokují, jak to bylo tehdy. Ovšem jejich bavičský potenciál je tím, proč to mimo jiné stojí za to vidět.
Aneta Krejčíková v titulní roli Sugar je pravda trochu jiná, než slavná Marilyn. Nicméně dokáže své přednosti prodat a pohledem na ni visí nejen pánové na jevišti. Komička a koketa každým coulem, v tom nejlepším slova smyslu.
Jediná slabina muzikálu je hudba z reproduktoru, to působí vždy trochu placatě. Škoda zvlášť, když se tam tak dobře stepuje. Nahrávka je jinak skvělá, ale to propojení se zpěvem a zvuky z jeviště je slabé.
Scéna je docela jednoduchá, ale ve spojení s filmovou projekcí působí dobře. Kostýmy jsou blýskavé a okouzlující jsou i plavkové šaty.
V závěru už plujete příběhem, a pokud se zrovna netřesete smíchy, jde na vás mořská nemoc a chytá vás chuť dálek. Moře, které se zdá teď v Praze vzdálené je najednou tu a všechno to veselí léta. Radím vám, běžte se zasmát nebo zasnít, nebudete litovat! Možná se i zamilujete, kdo ví, vždyť na Fidlovačce mají sedadla pro nezadané.