Kamarádův tata říká: když něco děláš, dělej to tak, ať to nevypadá, jako když to dělali nějaký dva penisové. Ke škodě světa nejde o imperativ příliš rozšířený. Pokud by byl, nemohla by vzniknout v Huse na provázku Amerika od Franze Kafky.

S Kafkou se zachází jako s poslední fenou. Jeho práce jako první znásilnil Brod, od té doby si všichni myslí, že mohou svými otylými pařáty hňácat jeho díla, jak se jim zlíbí.

Říkala si o to, říká zvrhlý dobytek u soudu.

Nepochybuju, že až přijde boží soud, budou tvůrci tohoto představení říkat to samé. Výmluva to ale bude zbytečná. Vlepenou recitaci Bondyho Pražského života, té zprofanové části o hovně, ospravedlnit nelze. Šlo by to u šestnáctiletého gymnazisty, který flexí s balením cigaret a poezií nalezenou na YouTube. V Huse ne.

Podivuhodné bylo i zapojování dalších Kafkových textů. Jakýchsi obohacujícíh motivů. Klidně tak skončit, ostatně Indiáni bydlí v Americe. Příště někdo nastuduje Běsi a zavře je scénou z povídky Bílé noci.

Kdo šel kolem, dal nápad

On je to samozřejmě nápad. Umění je ale nápad častěji opustit, než zapojit.

Snad by představení přispělo, kdyby kromě nudy vzbudilo alespoň jeden další pocit. Soubor byl ale rozbitý, situace nefungovaly. Ucházející scénu zabíjeli rekvizity vyhlížející jak z Tigeru na Masarykově. Snad jen hudba a začátek. Zbytek byl plejádou nápadů. Nedotažených, nenavazujích. Universum nevytvořeno.

Kdyby to bylo aspoň řádné hovadské, transgresivní, když už Kafku tak kuchali. Bohužel. Děcka zůstala krotká.

Má to dvě strany

Husa na provázku – to je pojem! Furt to přežívá. Je to podvod. Normálně tam pošlete brněnského Janka Rubeša, ať ji zavře. Nebohý lid je váben velkými jmény, dostane se mu častování potěmkinovským zpracováním.

Symbolem budiž tištěný program k představení.

1) Wiki výtah o Kafkovi.

2) Úryvek z Karla Poláčka, kde zmiňuje Ameriku. Důvod netuším. Snad protože pán ráčil byl také Židem.

3) OTÁZKU JE V AMERICE NADĚJE? ZODPOVĚDĚLI TVŮRCI INSCENACE

Mirek Oščatka: Nic není černobílé a každá mince má dvě strany.

Díky za nic.

Při odchodu jsem zaslechl paní, "co to nepochopila". Inu Kafka, říkala, kdo ho chápe.