Strakonický dudák

Mé první středoškolské představení. :-) Už si jen vzpomínám na to okouzlení divadelním interiérem a radostí, že vidím Veroniku Kubařovou naživo.

Moc mě to nezaujalo... Bylo to takové nijaké... Jen Theimerův přednes byl jako obvykle bombový!!!

Vcelku dobré. Jen se člověk po skončení ptá, proč to nezanechalo větší dojem. Bude to asi proto, že tu trochu pokulhává dynamika. Nápad s artisty, kteří nepůsobí úplně přesvědčivě, ji nenahradí. Stejně tak nemastné neslané pěvecké etudy herců. Chtělo to víc scén podobných výstupu starého Tomáše (Milan Koníček a krásné herectví staré školy), které by měly sílu samy ze sebe.
Ale Theimerův Švanda je pěkný, není to žádná figurka, ale živý mladík, který se hledá ve světě i sám v sobě. Takové psychologické rozehrání tomu dodává na přitažlivosti. Figurkou, ovšem krásně vykrouženou, je zato Vocilka. Roman Teprt umí ďábelské polohy skvěle (Knoflíkář, blahé paměti) a ten jeho hajzlík, takového by člověk potkat vážně nechtěl...

Mé první středoškolské představení. :-) Už si jen vzpomínám na to okouzlení divadelním interiérem a radostí, že vidím Veroniku Kubařovou naživo.

Moc mě to nezaujalo... Bylo to takové nijaké... Jen Theimerův přednes byl jako obvykle bombový!!!

Vcelku dobré. Jen se člověk po skončení ptá, proč to nezanechalo větší dojem. Bude to asi proto, že tu trochu pokulhává dynamika. Nápad s artisty, kteří nepůsobí úplně přesvědčivě, ji nenahradí. Stejně tak nemastné neslané pěvecké etudy herců. Chtělo to víc scén podobných výstupu starého Tomáše (Milan Koníček a krásné herectví staré školy), které by měly sílu samy ze sebe.
Ale Theimerův Švanda je pěkný, není to žádná figurka, ale živý mladík, který se hledá ve světě i sám v sobě. Takové psychologické rozehrání tomu dodává na přitažlivosti. Figurkou, ovšem krásně vykrouženou, je zato Vocilka. Roman Teprt umí ďábelské polohy skvěle (Knoflíkář, blahé paměti) a ten jeho hajzlík, takového by člověk potkat vážně nechtěl...

Vcelku dobré. Jen se člověk po skončení ptá, proč to nezanechalo větší dojem. Bude to asi proto, že tu trochu pokulhává dynamika. Nápad s artisty, kteří nepůsobí úplně přesvědčivě, ji nenahradí. Stejně tak nemastné neslané pěvecké etudy herců. Chtělo to víc scén podobných výstupu starého Tomáše (Milan Koníček a krásné herectví staré školy), které by měly sílu samy ze sebe.
Ale Theimerův Švanda je pěkný, není to žádná figurka, ale živý mladík, který se hledá ve světě i sám v sobě. Takové psychologické rozehrání tomu dodává na přitažlivosti. Figurkou, ovšem krásně vykrouženou, je zato Vocilka. Roman Teprt umí ďábelské polohy skvěle (Knoflíkář, blahé paměti) a ten jeho hajzlík, takového by člověk potkat vážně nechtěl...

Mé první středoškolské představení. :-) Už si jen vzpomínám na to okouzlení divadelním interiérem a radostí, že vidím Veroniku Kubařovou naživo.

Moc mě to nezaujalo... Bylo to takové nijaké... Jen Theimerův přednes byl jako obvykle bombový!!!