První věc, která člověka při sledování Oldřicha a Boženy napadne je, proč tuto hru v dnešní době uvádět. Druhou věcí, která se dere na mysl je, proč ji svěřit někomu, kdo má o režii jen asi velmi vzdálené povědomí. Komparzisti na scéně jsou neskutečně otravní, režisérovi evidentně nepřišly nápady, a tak proti statice bojuje tím, že po sobě postavy neskutečným způsobem skáčou. Najde se pár dobrých scén, převážně se jedná o ty, kde Oldřich vyjadřuje svou touhu po svobodě.

Kupodivu v tom není žádná vyloženě na*írací úchylnost. Jenže je to celé neohrabané až k trapnosti. Herci jsou bezradní a pohybově působí těžce amatérsky, obzvláště nad rvačkama, při nichž jsou jak hadroví panáci, padá čelist. Když Kochan z obavy zabije vraha, se kterým se Oldřich dětinsky kočkuje, ale který je přitom totálně pasivní, je to naprostý nesmysl.
Scéna je zaplavená topornými komparzisty, kteří svými výstupy zbytečně brzdí děj a dělají z inscenace rej, ve kterém nezůstává prostor pro prokreslení postav a jejich emocí. Zlé.

velmi velmi podivné... líbila se mě na tom ta autentičnost kostýmů apod. ale co bylo nesmírně otravné, tak to bylo vyzvánění zvonu, kterého bylo opravdu až moc.