Prší

Příběh, jenž se z do nejvyšších otáček vytočené absurdity vysmekne tím nejbanálnějším možným způsobem, aby diváka dorazil rádobymetafyzickou tečkou.

Karel Roden setrvává ve své standardní póze, která se hodí do Bernhardových Starých mistrů či ke ztvárnění Scrooge ve Vánočním zázraku, v komediální rovině se však její potenciál rychle vyčerpává.

Jana Krausová by pak na své kreace v obecném smyslu spadající pod pojem herectví měla mít zbrojní pas... A ten by jí měl být po přezkoumání nezávislou komisí odborníků odebrán.

Hlavní důvod rozpačitého výsledku spatřuji především ve hře samotné (vycházela ze stejné situace jako film Muž z Acapulca, jenž měl ovšem mnohem propracovanější scénář). Divák se jen ztěží orientoval v dění, poněvadž snové scény nebyly dostatečně odlišeny od reality (třebaže se díky rozháranému umělcovu nitru měly v některých okamžicích jistě křížit). Vadily mi neopodstatněné hudebně-taneční výstupy. Pokud si chce někdo vychutnat herectví bratří Rodenů a J. Krausové, doporučuji raději komedie O lásce či Otevřené manželství.