Vladimír Rogalewicz

Rozhodně zcela mimořádné představení, režie i herci jsou na 100 %. Recenzi píšu bez znalosti originálu. Ten si po zhlédnutí představení představuji jako postmoderní, značně nesourodou směs. V představení je zbytečně akcentována kritika Ameriky jako takové (včetně demokracie i liberalismu), což je ale dlouhodobě rozvíjené téma Michala Dočekala a dalo se proto od něj čekat. Nezvykle dlouhé představení udrží pozornost diváka a uběhne mimořádně rychle, snad jen s výjimkou snové scény na konci druhé třetiny a pak nastavovaného a mentorujícího konce inscenace. Skvělý překlad.

Daniela Špinar se se svou érou v ND rozloučila důstojně a znamenitě - možná nejlepší svou zde uvedenou inscenací. Malá ztráta bodů je za trochu rozvláčnější druhou polovinu. Nicméně představení má všechno - neotřelé režijní nápady, skvělé kostýmy, fungující hudební složku a špičkově hrající herce. Nevím, jak to D.Š. dělá - podobně jako u jejích dalších inscenací je to směs kýče, banalit, často nevkusu, které však ve výsledku působí dokonale a zcela přesně. Obecenstvo se královsky baví a hra jistě zůstane dlouhou dobu na repertoáru. Shakespeare by měl radost!

Vše už napsal Jan Pařízek.
Nicméně dovolím si podtrhnout, že jde zejména o úžasnou benefici Markéty Matulové, která s obrovskou vervou skvěle hraje i zpívá po celé téměř tříhodinové představení. Pozitivní hodnocení jde z velké části za ní! (TV živý přenos 1.9.2022)

Poměrně úspěšný pokus o zdramatizované encyklopedické heslo. To je však na celovečerní hru poměrně málo. Tolik na vrub autora. Nicméně inscenátorům není co vytknout. Představení je vysoce profesionálně a pečlivě odvedené a zejména obě představitelky Almy Mahlerové jsou skvělé.

V půlce bych dal i o 20 bodů více.Punkový Cyrano mě bavil,aktualizaci zatuchlého kusu jsem tleskal,obdivoval jsem překlad Ester Žantovské,Cpinovy kostýmy i Acherovu hudbu.Třetí bitevní dějství přineslo závěr s výbuchem Cyranových citů,tím se tato verze poprvé výrazně vzdálila od originálu.A čtvrté dějství tomu nasadilo korunu: jeho vyznění je zcela jiné,než u Rostanda (proč je pod tím vlastně podepsaný?).Hodně to posunulo charaktery a nejsem si jist,jestli měl Crimp k takové změně morální právo.Proč si nenapsal o takovém Cyranovi a Roxaně vlastní příběh?Body dávám zejména za odvahu divadla zařadit titul na repertoár a za nasazení všech herců.

Tentokrát není příběh tak objevný,a také Dianiškův text určený pro liberecké maloměstské publikum je výrazně krotší,než jak tomu bývá v jeho mateřském Divadle Pod Palmovkou.První polovina lepší,druhá by si zasloužila zásah dramaturga (nebo jiného režiséra,než autora).Naprosto skvělé herecky.Vedle Veroniky Korytářové,která se na večer doslova převtělí ve Vlastu Buriana (bez pitvoření a přehrávání),je obdivuhodný výkon i zbylých pěti herců,kteří dokázali pokrýt několik desítek postav,měnit se z jedné v druhou během okamžiku a být ve všech uvěřitelní.Hodnotil bych 70 body,ale paní Korytářová si zaslouží těch +10!(Praha,Švandovo divadlo,8.6.2022)

Cenný pohled na tu část naší poválečné historie, která stále ještě čeká na obecné přijetí. Silný příběh a působivá literární předloha jsou zajímavě scénicky pojaté, místy statické a popisné, jindy nabité emocemi. Všech jedenáct hereček tvoří vyrovnaný skvělý ansábl. První polovina je skvělá, druhá polovina se pokouší přemostit dlouhé časové období a dovyprávět příběh, což částečně vede k povrchní ilustrativnosti. Vhodnější by určitě bylo zdramatizovat pouze část románu popisující okupaci a bezprostředně navazující období.

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Poctivá inscenace,která předvádí muzikál jako živé dobré divadlo a nikoli jen jako dobře namazaný stroj.Velkou zásluhu na úspěšné inscenaci má skvělá živá hudba pod vedením Jakuba Šafra.Oproti jiným inscenacím je tato mnohem více dryáčnická a vulgární.Takový je německý kabaret, ale zde to pro mne bylo za hranicí únosnosti (zejména pojetí role kabaretiéra,i když Karel Heřmánek byl herecky skvělý; kritika jde spíše za režisérem).Přidaná závěrečná scéna s popravami v Kit Kat Klubu je zbytečně doslovná a spíše rušivá.Skvělá Rozálie Havelková jako Sally,jako zpěvačka dozrála,a také Filip Kaňkovský.

Ta hra nemá dnešnímu divákovi co říct a režijní pojetí to jen zdůraznilo. Příjemné bylo poslouchat moderní veršovaný text, ale kde chybí obsah, ani forma nepomůže. První polovina je totální nuda, druhou oživily skromné režijní nápady, závěr je nelogický. Hraje se na nezajímavé scéně, a tak poměrně slušné herecké výkony přicházejí vniveč. Pokud by to chtěl ještě někdo inscenovat, musí najít nosnou aktualizaci a opravdu zajímavou režii.

Skvěle načasovaná inscenace.Poctivé divadlo:dokonalá herecká souhra,realistická detailní scéna a kvalitní minimalistická režie.Popis ruské mentality,kterou nemůžeme pochopit,ale dokážeme ji dokonale popsat bez příkras a bez neopodstatněného očekávání.V publiku sedělo hodně pamětníků,kteří se vděčně smáli přesnému vykreslení dvou ruských rodin v komediální nadsázce,z které mrazí ještě dlouho po doznění dlouhého a vřelého potlesku. Drobné výtky zanikají vedle dojmu z naprosto aktuálního komplexního představení,které jasně ukazuje postoj českého obyvatelstva k aktuálnímu dění na Ukrajině. BRAVO!

Skvělá inscenace, velice působivá v "bytovém divadle" klubovny v Jindřišské. Strhující herectví nablízko,veliký zážitek. Hra bohužel získala mnohem niternější a silnější poselství poté,co se kousek od nás odehrávají válečné hrůzy. Nicméně pokud odhlédnu od této nikým nechtěné aktuálnosti a po všech stránkách skvělé realizace, vidím poměrně černobílou hru, která dělí lidi podle marxistického hlediska na opravdovou a upřímnou dělnickou třídu a necitlivé a snobské kapitalisty i neautentické intelektuály. Inscenátorům se toto úskalí naštěstí podařilo překonat a vyzdvihnout mnohovrstevnatost textu.

S představením jsem se naprosto míjel. Buď nemám dost představivosti, nebo jsem nečetl ty správné knihy. Mám pocit, že jsem se nic o Sigmundu Freudovi nedozvěděl. Místy představení překračuje míru dobrého vkusu. Nicméně VŠICHNI představitelé hrají naplno a skvěle, a zjevně se při představení sami znamenitě bavili.

Zde se není čeho chytit. Scéna, režie i kostýmy jsou na úrovni nejhorších vesnických ochotníků. Hra byla za normalizace považovaná za tepání komunistické reality na hranici zákazu cenzurou. Dnes se tam ta satira těžko hledá a není jasné, zda je celý fantaskní, hodně surrealistický text naprosto nesmyslný, nebo zda se jeho smysl ztratil v plzeňské inscenaci.

Představení vykazuje všechny znaky ostatních ibsenovských projektů dvojice Nebeský-Trmíková. Množství místy superrealistických, místy naopak surrealistických prvků v součtu hluboce působí. Text oholený na dřeň. Bylo zajímavé podívat se do kláštera sv. Gabriela, ale výběr lokality nebyl tentokrát tak výrazným stylotvorným prvkem. To spíš scéna, hudba a jako vždy ulítlé kostýmy.

Tady vyšlo úplně všechno. V první řadě herecký koncert Karla Heřmánka mladšího. K tomu volba titulu, režie, světla, jinak nezdůrazňované zasazení do současnosti (zřejmě americké armády), hudba. Já jsem navíc představení navštívil v době, která z něj bohužel udělala mimořádně aktuální záležitost. Bravo!
P.S. Blahopřeji Karlu Heřmánkovi ml. k volbě titulů jako Iliada nebo Cabaret po převzetí divadla. Divadlu Bez zábradlí to vysloveně sluší.

Dobře odposlouchané a civilizovaně zahrané (i zrežírované). Nicméně "Rozhovor" se vznáší ve vzduchoprázdnu a po podařeném úvodu se nijak nevyvíjí a nepřijímá žádný postoj. Zapomenutelné představení. Časté, dlouhé a zcela zbytečné zatmívačky ruší. (Archa, Praha, 31.3.2022)

Dramatizace zdůrazňuje spíš náladu a obecnou situaci než konkrétní děj z románu. Punková inscenace, která vychází z minimalistické scénografie, o to víc se ale spoléhá na výsostný kolektivní herecký projev.

Na téma nevěstinců z doby mezi světovými válkami existuje řada divadelních her a filmů a tato inscenace patří k těm slabším. Nevěrohodný příběh je inscenován způsobem, kterému chybí patřičná nálada, esprit, drajv, nostalgie. Nevýrazná nudná hudba i scéna a nepřesvědčivá režie. Nicméně herci (hlavně dámská část souboru) hrají s obrovským nasazením. (Švandovo divadlo, Praha, 17.3.2022)

Skvělé představení, které se na devadesátky dívá s milým nadhledem a přitom s jasným názorem. Velmi zábavné, zcela zapomenete na veškerý stres (v době války na Ukrajině je to léčivé). Skvělá taneční company.

Staří dobří B&L. Velmi hravé, působivé. Tentokrát chci zdůraznit úžasné vytváření nálady a atmosféry a její změny během okamžiku s minimálními prostředky. A jako vždy nás nechají nahlédnout do své kuchyně. Je radost to vše sledovat.

Lascivní, poetické, zábavné a přitom vizuálně a herecky dokonalé. Ostatní už bylo napsáno.

Inscenace se vzdaluje od filmu i románové předlohy. Vzhledem ke skvěle obsazené hlavní trojici by to nevadilo, pokud by děj neztratil tempo. Zatímco první třetina udrží při ospalém rytmu uvedení do děje pozornost, druhá třetina - přestože hercům asi nejde nic vytknout - se strašně táhne. Poslední třetina po přestávce je pak poutavá a plná akce, ale (pravděpodobně úmyslně) bez jasného závěru. Určitě by prospěly další dramaturgické zásahy. Moc pěkná scéna dobře navazující pocit kalifornského venkova. A kočka v podání Renáty Matějíčkové je rozkošná a stylotvorná. Celkový dojem rozpačitý.

I přes domácí přípravu zůstává první polovina značně nepřehledná, druhá polovina je lehce apelativní, ledacos vysvětluje, ale stále to má značně nejasné obrysy. Výborná scéna, hudba, mnoho zajímavých režijních nápadů, herecky skvělé. (Archa, Praha, 17.2.2022)

Hana Burešová se Štěpánem Otčenáškem stále tvoří v Dlouhé skvělá představení, každé další je skutečnou událostí. Zítřek se nekoná je dramaturgický objev, který silně rezonuje ve společnosti rozdělené přístupem ke covidové pandemii. Paralela života v Messině těsně před zničujícím zemětřesením o Vánocích 1908 a současným stavem naší nárokové a zpovykané společnosti nám nastavuje nelichotivé zrcadlo. Znamenitá scéna, hudba a režie jen podtrhují skvělé herce. (Vedle zkušenějších kolegů se prosadily i Zuzana Stavná a Berenika Anna Mikeschová alternující v rolích Liny a Celestiny.)