Z tiskových konferencí

Světoznámý spisovatel Robert Fulghum se zúčastnil tiskové konference k premiéře inscenace Drž mě pevně, miluj mě zlehka, kterou podle literární předlohy zadaptoval pro Divadlo ABC režisér Miroslav Hanuš. Oblíbený americký autor se již byl podívat i na několika zkouškách a 8. června navštíví také světovou premiéru této inscenace plné tance, písní a moudré nostalgie.

Henrieta Hornáčková, Jiří Hána, Jiří Janků, Miroslav Hanuš,
Willow Bader, Robert Novotný (tlumočník), Robert Fulghum, Jiří Hrubý

Jedna z dramaturgických linek Městských divadel pražských se zaměřuje na uvádění činoherních muzikálů a nepsaným záměrem je, aby každá sezona přinesla alespoň jeden takový titul, který se pohybuje mezi více žánry. Pro tuto sezonu byl ohlášen dosti unikátní projekt, a to divadelní adaptace románu Roberta Fulghuma, díla, které je věnováno fenoménu argentinského tanga.

Robert Fulghum

Dramaturg Městských divadel pražských Jiří Janků spolu s režisérem Miroslavem Hanušem dlouho hledali materiál pro závěrečný titul sezony. „Padlo nám do rukou několik knih Roberta Fulghuma, dokonce autorizovaná (a jediná) dramatizace knihy „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“, ale stále to nebylo ono. Potom Mirek přečetl žhavou novinku „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“. Řekl jsem mu, tohle se nedá dramatizovat. Mirek řekl: ´No, právě´. A bylo rozhodnuto.“

Pro režiséra Miroslava Hanuše není jevištní adaptace knihy o argentinském tangu první setkání s tancem na jevišti. S tančícími činoherci se setkává i při režiích inscenací souboru Veselé skoky. Převod knihy Roberta Fulghuma na jeviště vyžaduje po inscenátorech velký tvůrčí vklad, ale podobnou práci si Miroslav Hanuš vyzkoušel už například s převodem Rostenovy knihy „Pan Kaplan má stále třídu rád“.

Henrieta Hornáčková, Jiří Hána, Jiří Janků, Miroslav Hanuš

Přestože Jiří Janků souhlasil s uvedením Roberta Fulghuma na jeviště divadla ABC, ke spolupráci vůbec nemuselo dojít. Miroslav Hanuš vysvětluje: „Přišel mi mail od jakéhosi Roberta Lee, který začínal ´Dear Miroslav´, obvykle takové maily řadím do spamu, ale tento pokračoval slovy ´zdravím tě ze své chalupy v Utahu´. To bylo na spam trochu osobnější, ale pořád jsem nechtěl riskovat. Nakonec jsem přeci jen mail rozkliknul, a objevil se dvoustránkový dopis od Mistra Fulghuma. Představte si ten trapas, kdybych ho hodil do spamu!“

Robert Fulghum byl potěšen zájmem divadla o svou knihu a tvůrčímu týmu dál zcela volnou ruku. Dokonce nabídl i hudbu, argentinské víno a doporučil choreografku.
Miroslav Hanuš k tomu podotýká: „Když dramaturgujete žijícího autora, může to být pro něj nepříjemné. Tahle kniha se musela „divadelně“ domyslet. Někteří autoři přitom umí překvapit tím, že mají svou velmi konkrétní představu o existenci svého textu na jevišti.“

Miroslav Hanuš často zaskakuje ve svých inscenacích za ochořelé herce. V této inscenaci to nepůjde, neboť „...můžu zaskakovat jen ve scéně „lekce začátečníků“. Začátečníci umějí jen tři kroky, které bych se v nouzi mohl naučit,“ řekl Miroslav Hanuš.

Stanislava Jachnická, Jiří Klem, Henrieta Hornáčková, Jiří Hána, Jiří Janků, Miroslav Hanuš

Na choreografii inscenace se podíleli tři choreografové, což je pro činoherní divadlo naprosto nevídaná věc. V prvé řadě jde o Janu Hanušovou, která již dlouhá léta spolupracuje s Miroslavem Hanušem na inscenacích souboru Veselé skoky, a dalšími choreografy jsou přímo lektoři kurzů argentinského tanga Radka Šulcová a Marek Štefan.

V inscenaci si zahraje také Lubomír Lipský, který hrál ve všech Hanušových inscenacích v Divadle ABC. Miroslav Hanuš v knize objevil dva a půl řádku o stařičkých manželích, kteří chodí do tančírny, ale jen se na tango dívají. A právě příběh těchto manželů je pro inscenaci dopsán, ztvární je Lubomír Lipský a Jana Drbohlavová. „Tato speciální role je dárkem k jeho narozeninám, ale i mně pro radost, protože setkat se s člověkem formátu Mirka Lipského je jedinečný zážitek,“ říká Miroslav Hanuš.

Příběh manželů je „vypůjčen“ z knihy „Už hořela, když jsem si do ní lehal“. „Kradete postavy ze všech mých publikací?,“ optal se Robert Fulghum. „Ale kradu krásně. Rád a s láskou,“ odpověděl Miroslav Hanuš.

V připravované inscenaci uvidíte velkou část souboru Městských divadel pražských. Představitel hlavní role Jiří Hána uvedl, že režisér Hanuš, který je též hercem působícím v Divadle v Dlouhé, dokáže z kolegů vytáhnout nevídané věci a objevit v nich potenciál, o kterém sami nevěděli. „Já jsem si vždycky přál s Miroslavem Hanušem spolupracovat, bylo to mé tajné přání, které se mi splnilo. Od loňského října jsem chodil na kurzy argentinského tanga, ale jelikož začínaly ve stejný čas jako představení v divadle, mnoho jsem jich nestihl. Moc času na přípravu nebylo. Ale vážím si toho, že nás režisér donutil tančit.“

Jiří Hána, Jiří Janků a Miroslav Hanuš si zaujatě prohlížejí novou knihu pana Fulghuma

Dvě hlavní ženské postavy hrají herečky, které začínaly jako tanečnice. Henrieta Hornáčková původně se chtěla vydat na dráhu baletky, ale nebyla na to zřejmě dostatečně útlá, což jinde, na DAMU, nevadilo. Stanislava Jachnická jako tanečnice začínala a je ráda, že díky této inscenaci může předvést i své taneční umění. V první půli inscenace má pouze nevděčnou roli vypravěčky, která z vrchní části jeviště komentuje a moderuje dění dole, pozoruje, jak ostatní chodí, tančí, ale nemluví, vše za ostatní řekne právě moderátorka. V druhé půli však sejde dolů a zatančí pro diváky ohnivé tango...

Spolu s Robertem Fulghumem pobývá v Praze i jeho manželka Willow Bader (*1979). Willow, což je zároveň její umělecké jméno, maluje obrazy, ilustruje manželovy knihy, a při příležitosti převedení knihy na jeviště se reprodukce jejích obrazů staly součástí scény připravované inscenace „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“, a bude možné je vidět také ve foyer Divadla ABC.

ve foyer Divadla ABC si můžete prohlédnout výstavu reprodukcí obrazů paní Willow Baderové

Manželé Fulghumovi se v Praze zdržují již delší dobu a občas se účastní divadelních zkoušek. Když autor předlohy poprvé viděl, jak Miroslav Hanuš zkouší, byl prý naprosto zděšen. Žádal okamžitě jiného režiséra, kohokoliv, jen ne Hanuše. Ale dost možná, že za vším bylo jen vzájemné špičkování. Robert Fulghum říká: „Nerozumím česky, ale rozumím duchu divadla, a podařilo se mi porozumět duchu tohoto divadla a tomu, co z toho Mirek a herci udělali. Někdy jsem i plakal, protože mě to tak dojalo. Ale pamatujte, že to není kvůli slovům, ale kvůli duchu. Je pro mě velkou poctou, že můžu zkoušky sledovat, a netrpělivě očekávám premiéru. Když píšu, představuji si čtenáře, a představuji si, co si čtenář asi bude představovat. A čtenář si při čtení představuje mě, a já díky divadlu můžu nyní vidět, co si ostatní moji čtenáři myslí, cítí a představují. Čtenáři uvidí, co já si myslím, o těch věcech, a já teď můžu díky divadlu vidět, co si mí čtenáři myslí o těch věcech, a je pro mě mimořádné vidět tyto mé věci, jak ožily, a můžu mluvit s člověkem, který vdechl život mým věcem.“

Robert Novotný (tlumočník) a Robert Fulghum (se svou novou knihou, která v českém překladu právě vychází!)

K tomu proč jsou Fulghumovy knihy v Čechách tak oblíbené, autor říká: „Všechny mé knihy měly v České republice značný úspěch. Často k tomu podotýkám, že moje editorka a můj překladatel jsou patrně daleko lepšími spisovateli než já, ale toto tvrzení si nikdy nedokážu ověřit, protože neumím česky. Moje česká editorka mě požádala, abych „premiéroval“ své knihy právě zde.“
(Robert Fulghum přijel již na pražský knižní veletrh představit svoji poslední knihu Vzpomínky na jedno dobrodružství. Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha, kterou ve světové premiéře vydalo nakladatelství Argo.)

Autor se svým dvorním překladatelem Jiřím Hrubým ještě v Čechách navštíví plzeňskou zoologickou zahradu, která jediná chová nosorožce indického, kterého musí autor stůj co stůj vidět. To dostatečně ilustruje hravost a široké autorovy zájmy, které musí částečně přijmout i jeho překladatel.

spisovatel (Robert Fulghum) a jeho překladatel (Jiří Hrubý)

Překladům knih Roberta Fulghuma se již přes dvacet let věnuje Jiří Hrubý, do češtiny převedl všechny jeho knihy. A jak vlastně vznikl název Drž mě pevně, miluj mě zlehka, který úplně přesně neodpovídá anglickému originálu Hold Me Fast, Love Me Slow? „Podle mě ten vtípek přeložit nejde... a něco se prostě musí obětovat, ale zase nám něco pěkného vzniká. Zatímco v anglickém názvu hlavně vnímáme rychlost nebo pomalost, tak v češtině jde o lehkost (pevnost a nepevnost). Kontrast je jinde, ale taky je vystihující. O názvu jsme si opravdu hodně psali... Fulghum to chtěl změnit (aby nám nedělal problémy a aby to česky líp vyhovovalo) a dodal snad přes deset alternativních názvů. Nakonec zůstal původní název a můj pokus, jak se s tím popasovat,“ popsal překladatel.

Proč napsal Robert Fulghum (*1937) „na stará kolena“ knihu o argentinském tangu? Autorovi je již přes sedmdesát let, a když si psal seznam věcí, které chce ještě stihnout, na prvním místě se objevilo tango. „Tango jsem vídal dlouhá léta v televizi a ve filmech, říkal jsem si, to se chci naučit, ale vypadalo to složitě. Nakonec jsem se do toho pustil. Když tedy lidi říkají: ´Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?´, tak já odpovídám: ´Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.´ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“

Paní Willow Bader si přiťukla s Miroslavem Hanušem, který slaví 50!

-kac-
[foto: Michal Novák, Kateřina Jírová]