Zpráva
Činohra Národního divadla uvádí od 4. února 2021 (od 18:00 hod.) na svém webu zdarma pro všechny milovníky dobrého divadla svou intimní poctu divadlu – filmový přepis inscenace Daniela Špinara Za krásu. Filmová verze se zároveň stává divadelní derniérou inscenace.
Po celou dobu přerušení tuzemského divadelního života, k němuž došlo kvůli koronavirové pandemii, zkoumá Činohra ND, jak na nezvyklou situaci reagovat – tedy jak provozovat divadlo mimo divadlo. Ostatně lze to vůbec? Po podzimním promýšlení vhodné cesty nyní od počátku února 2021 přichází první tuzemská scéna se sérií odpovědí: první z nich je filmové zpracování inscenace Za krásu, již původně k premiéře 14. března 2019 připravil jako autor i režisér umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar. Filmové uvedení inscenace však není pouhým jejím záznamem, nýbrž skutečně jde o filmový přepis, o nové dílo, které si například vyžádalo i režijní úpravy původního tvaru.
Sám Daniel Špinar k uvedení říká: „Jsem rád, že jsem mohl zaznamenat právě tuto inscenaci, protože je pro mě tím asi nejosobnějším, čím jsem se kdy v Národním divadle jako režisér zabýval. Texty, které Hilar o instituci Národního divadla a především o divadelní režii napsal, jsou nejenom nesmírně čerstvé a stále platné, ale pro mě osobně jsou i velmi intimní. Pokud chcete vědět, co to znamená být divadelní režisér, s jakými běsy během své práce bojuje a jak osaměle se při tom cítí, je to film přesně pro vás.“
Inscenace Za krásu je pokus o dialog se zakladateli české divadelní tradice, pokus představit si, jaké to mohlo být v kůži Karla Huga Hilara, jednoho z nejznámějších českých divadelníků, který proměnil zdejší divadlo. Hilar (1885–1935), vlastním jménem nepoeticky Karel Bakule, přišel do Národního divadla na vrcholu své tvůrčí a životní síly v roce 1921 a přišel, jak praví historikové, „na území komplikované a nepřátelské“. On sám napsal: „Úsilí o styl na moderním divadle jest úsilí o jeho zevnitřnění. Jest to konečně pochopení, že jediným cílem umění jest krása.“
Filmový přepis této divadelní pocty velkému duchu, osobě výrazné, umělci, který posunul české umění o míle vpřed a jehož slova jsou dnes vzrušující stejně jako před sto lety, byl úmyslně vybrán za první premiéru Činohry ND v nynějších ztížených podmínkách. Zkoumá totiž nenadále aktuální otázku, co to obnáší dělat divadlo – a co to obnáší v českém Národním divadle. Filmový přepis původní úvahu rozšiřuje ještě o nový rozměr, paradoxně mimo jiné i díky možnosti natáčet bez diváků v sále. „Otázkou dneška je, jak převést divadlo do audiovizuálního záznamu. Ztrácíme živost, bezprostřední kontakt s publikem v sále, takže to není pravé ‚divadlo‘. Máme ale možnost pracovat s jinou dynamikou díla, můžeme přenést obraz, který se v divadle nepodaří, vedeme záběry jinak a dokonce i jinak pracujeme s některými scénami,“ vysvětluje k tomu šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Ljubková a dodává: „Převod znamená ‚vymyslet‘ nové dílo: zachováváme základ z jeviště, ale hledáme jeho filmovou tvář tak, aby komunikovala s diváky u obrazovek. Nesmíme natáčení vnímat jako břemeno a neměli bychom se pokoušet konzervovat divadlo – je to příležitost, jak jevištní tvar otevřít nově a přetavit ho ve strhující zážitek mimo divadelní budovu.“
Filmová premiéra Za krásu je první z mnoha dalších, jež nyní Činohra ND chystá. V pravidelném rozestupu čtrnácti dnů uvede scéna novinku, a to nejen filmového charakteru. Tou další filmovou bude za měsíc 4. března 2021 přepis inscenace Kouzelná země. Nechť je tedy „divadlo vzorem života“ rovněž v době, kdy není možné jej osobně navštívit.
zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková
Po celou dobu přerušení tuzemského divadelního života, k němuž došlo kvůli koronavirové pandemii, zkoumá Činohra ND, jak na nezvyklou situaci reagovat – tedy jak provozovat divadlo mimo divadlo. Ostatně lze to vůbec? Po podzimním promýšlení vhodné cesty nyní od počátku února 2021 přichází první tuzemská scéna se sérií odpovědí: první z nich je filmové zpracování inscenace Za krásu, již původně k premiéře 14. března 2019 připravil jako autor i režisér umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar. Filmové uvedení inscenace však není pouhým jejím záznamem, nýbrž skutečně jde o filmový přepis, o nové dílo, které si například vyžádalo i režijní úpravy původního tvaru.
Sám Daniel Špinar k uvedení říká: „Jsem rád, že jsem mohl zaznamenat právě tuto inscenaci, protože je pro mě tím asi nejosobnějším, čím jsem se kdy v Národním divadle jako režisér zabýval. Texty, které Hilar o instituci Národního divadla a především o divadelní režii napsal, jsou nejenom nesmírně čerstvé a stále platné, ale pro mě osobně jsou i velmi intimní. Pokud chcete vědět, co to znamená být divadelní režisér, s jakými běsy během své práce bojuje a jak osaměle se při tom cítí, je to film přesně pro vás.“
Inscenace Za krásu je pokus o dialog se zakladateli české divadelní tradice, pokus představit si, jaké to mohlo být v kůži Karla Huga Hilara, jednoho z nejznámějších českých divadelníků, který proměnil zdejší divadlo. Hilar (1885–1935), vlastním jménem nepoeticky Karel Bakule, přišel do Národního divadla na vrcholu své tvůrčí a životní síly v roce 1921 a přišel, jak praví historikové, „na území komplikované a nepřátelské“. On sám napsal: „Úsilí o styl na moderním divadle jest úsilí o jeho zevnitřnění. Jest to konečně pochopení, že jediným cílem umění jest krása.“
Filmový přepis této divadelní pocty velkému duchu, osobě výrazné, umělci, který posunul české umění o míle vpřed a jehož slova jsou dnes vzrušující stejně jako před sto lety, byl úmyslně vybrán za první premiéru Činohry ND v nynějších ztížených podmínkách. Zkoumá totiž nenadále aktuální otázku, co to obnáší dělat divadlo – a co to obnáší v českém Národním divadle. Filmový přepis původní úvahu rozšiřuje ještě o nový rozměr, paradoxně mimo jiné i díky možnosti natáčet bez diváků v sále. „Otázkou dneška je, jak převést divadlo do audiovizuálního záznamu. Ztrácíme živost, bezprostřední kontakt s publikem v sále, takže to není pravé ‚divadlo‘. Máme ale možnost pracovat s jinou dynamikou díla, můžeme přenést obraz, který se v divadle nepodaří, vedeme záběry jinak a dokonce i jinak pracujeme s některými scénami,“ vysvětluje k tomu šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Ljubková a dodává: „Převod znamená ‚vymyslet‘ nové dílo: zachováváme základ z jeviště, ale hledáme jeho filmovou tvář tak, aby komunikovala s diváky u obrazovek. Nesmíme natáčení vnímat jako břemeno a neměli bychom se pokoušet konzervovat divadlo – je to příležitost, jak jevištní tvar otevřít nově a přetavit ho ve strhující zážitek mimo divadelní budovu.“
Filmová premiéra Za krásu je první z mnoha dalších, jež nyní Činohra ND chystá. V pravidelném rozestupu čtrnácti dnů uvede scéna novinku, a to nejen filmového charakteru. Tou další filmovou bude za měsíc 4. března 2021 přepis inscenace Kouzelná země. Nechť je tedy „divadlo vzorem života“ rovněž v době, kdy není možné jej osobně navštívit.
zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková
Další zprávy
Cabaret Calembour oslaví 15 let speciálním Kalavečerem na velké scéně Divadla pod Palmovkou
(Cabaret Calembour, 20.5.2024)
Studující katedry produkce pražské DAMU letos pořádají výroční, 30. ročník festivalu ZLOMVAZ
(Divadlo DISK, 20.5.2024)
Kafkův Proces - o neschopnosti se rozhodnout, v době, kdy se bez rozhodnutí nedá žít
(Divadlo Kolowrat, 16.5.2024)
NDM v sezoně 2024/25
(Národní divadlo moravskoslezské, 15.5.2024)