Zpráva
HaDivadlo a Miroslav Bambušek oživují vzbouřence Woyzka, společně nabádají k občanské neposlušnosti
vydáno: 11.3.2019
Druhou premiérou probíhající 44. sezony 2018/19 "Práce" se v brněnském HaDivadle 12. března 2019 stane kooperace souboru se solitérským divadelníkem, autorem a filmařem Miroslavem Bambuškem.
Ten dosud působil např. v pražském Studiu Hrdinů, MeetFactory nebo Divadle X10 a realizoval projekty vlastního Spolku Mezery. Spolupráce na inscenaci Woyzeck – živé variaci nejslavnějšího díla hesenského Němce Georga Büchnera (1813–1837) – přivedla tvůrčí tým pod Bambuškovým vedením k naléhavé a formálně živelné zprávě o černých hrozbách naší bezprostřední současnosti, definované sílící ekologickou krizí a zároveň postojem netečné většiny, slepě oddané svým pánům.
Do Bambuškovy autorské variace se obtiskují klíčové dějové motivy Büchnerova fragmentárního dramatu z roku 1836, inscenačně objeveného až expresionisty v dekádě první světové války 20. století. Příběh o pracovním útlaku prostého jedince (původně vojína) Woyzka, oddávajícího se za mzdu pokusné hrachové dietě, jež je zdrojem jeho zjitřených a stupňujících se halucinačních vizí, je interpretován skrz myšlenkový odkaz českého filozofa a chartisty Jana Patočky, jeho koncept převzetí zodpovědnosti a viny v historickém boji. V inscenaci dochází ke ztotožnění figury prekarizovaného, vzpouzejícího se Woyzka (jemuž je, jak název napovídá, ponechána v příběhu německá identita) se samotným autorem – Büchnerem a apelativní texty, které se v rukou mladého „palachovského“ buditele objevují, vycházejí z původního dramatikova manifestu Posel hesenského venkova. Pro ten byl povoláním medik a univerzitní docent Büchner souzen a nakonec donucen k útěku ze Štrasburku i Curychu.
Inscenace zkoumá pozici menšiny, která se odmítá smířit s pasivní a neimaginativní konzumací života – v dnešní uměle ne/rovné demokratické společnosti – a zobrazuje boj jedince s apatií okolí i sebou samým, svým vnitřním prokletím-posláním coby tvrdou práci se všemi jejími následky. Ptá se spolu s diváky a postavami, zda je vzpoura zdola dnes ještě reálnou anebo příliš osamělou cestou, a jakou roli v pralesích postdějinné éry hraje mezigenerační spor a mladá energie. „Hlavně ne strach,“ adresuje Woyzeck publiku samozřejmou, ale častokrát relativizovanou občanskou i lidskou výzvu.
Tvar expresivní mše, hudbou vázané, téměř podvědomě obrazivé básně, v inscenaci Bambušek formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál podzemní tvůrce a pedagog Martin Čihák.
Inscenace, v níž je k vidění téměř celý soubor divadla spolu s aktéry pracovního zázemí scény – v úloze přihlížející i bavící se společnosti – je v sezoně HaDivadla věnované kritickým důsledkům setrvačného mechanismu éry trhu a kapitálového cynismu. Je výrazem odlišného, ale též svébytného tvůrčího svědectví, než jaký představila úvodní premiéra cyklu – Gorkého Maloměšťáci v realistické režii uměleckého šéfa scény Ivana Buraje. Trojici tematických projektů doplní v jarních měsících sezony finální inscenace proslulé radikální komedie rakouského sebedestruktivního autora Wernera Schwaba Prezidentky, v pojetí tvůrčího týmu Kamily Polívkové.
zdroj zprávy: Anna Stránská
Ten dosud působil např. v pražském Studiu Hrdinů, MeetFactory nebo Divadle X10 a realizoval projekty vlastního Spolku Mezery. Spolupráce na inscenaci Woyzeck – živé variaci nejslavnějšího díla hesenského Němce Georga Büchnera (1813–1837) – přivedla tvůrčí tým pod Bambuškovým vedením k naléhavé a formálně živelné zprávě o černých hrozbách naší bezprostřední současnosti, definované sílící ekologickou krizí a zároveň postojem netečné většiny, slepě oddané svým pánům.
Do Bambuškovy autorské variace se obtiskují klíčové dějové motivy Büchnerova fragmentárního dramatu z roku 1836, inscenačně objeveného až expresionisty v dekádě první světové války 20. století. Příběh o pracovním útlaku prostého jedince (původně vojína) Woyzka, oddávajícího se za mzdu pokusné hrachové dietě, jež je zdrojem jeho zjitřených a stupňujících se halucinačních vizí, je interpretován skrz myšlenkový odkaz českého filozofa a chartisty Jana Patočky, jeho koncept převzetí zodpovědnosti a viny v historickém boji. V inscenaci dochází ke ztotožnění figury prekarizovaného, vzpouzejícího se Woyzka (jemuž je, jak název napovídá, ponechána v příběhu německá identita) se samotným autorem – Büchnerem a apelativní texty, které se v rukou mladého „palachovského“ buditele objevují, vycházejí z původního dramatikova manifestu Posel hesenského venkova. Pro ten byl povoláním medik a univerzitní docent Büchner souzen a nakonec donucen k útěku ze Štrasburku i Curychu.
Inscenace zkoumá pozici menšiny, která se odmítá smířit s pasivní a neimaginativní konzumací života – v dnešní uměle ne/rovné demokratické společnosti – a zobrazuje boj jedince s apatií okolí i sebou samým, svým vnitřním prokletím-posláním coby tvrdou práci se všemi jejími následky. Ptá se spolu s diváky a postavami, zda je vzpoura zdola dnes ještě reálnou anebo příliš osamělou cestou, a jakou roli v pralesích postdějinné éry hraje mezigenerační spor a mladá energie. „Hlavně ne strach,“ adresuje Woyzeck publiku samozřejmou, ale častokrát relativizovanou občanskou i lidskou výzvu.
Tvar expresivní mše, hudbou vázané, téměř podvědomě obrazivé básně, v inscenaci Bambušek formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál podzemní tvůrce a pedagog Martin Čihák.
Inscenace, v níž je k vidění téměř celý soubor divadla spolu s aktéry pracovního zázemí scény – v úloze přihlížející i bavící se společnosti – je v sezoně HaDivadla věnované kritickým důsledkům setrvačného mechanismu éry trhu a kapitálového cynismu. Je výrazem odlišného, ale též svébytného tvůrčího svědectví, než jaký představila úvodní premiéra cyklu – Gorkého Maloměšťáci v realistické režii uměleckého šéfa scény Ivana Buraje. Trojici tematických projektů doplní v jarních měsících sezony finální inscenace proslulé radikální komedie rakouského sebedestruktivního autora Wernera Schwaba Prezidentky, v pojetí tvůrčího týmu Kamily Polívkové.
zdroj zprávy: Anna Stránská
Další zprávy
Vzlet na konci května představí premiéru inscenace Kytice, my homeland, která vychází z textů K. J. Erbena. Hlavní roli matky ztvární Michal Kern.
(Vzlet, 9.5.2024)
Nová inscenace Naivního divadla zavede diváky až do dalekého pohoří Himálaj
(Naivní divadlo Liberec, 6.5.2024)
Brněnská nezávislá divadla
(2.5.2024)