Zpráva

Národní divadlo Brno uvede „komedii k zbláznění!“, jednoho z nejznámějších a nejuváděnějších australských dramatiků současnosti. Hra Louise Nowry Noc bláznů se na jevišti Mahenova divadla představí v novém překladu, a to Šimona Dominika, který je zároveň jeho režisérem. Ve hře jsou použity citace z libreta opery Cosi fan tutte v překladu Jaromíra Nohavici.

Mladý režisér Lewis má nastudovat inscenaci s pacienty psychiatrické léčebny v rámci jejich terapie. S navrhovanou Brechtovou hrou však neuspěje, Roy, jeden z pacientů, trvá na tom, že se musí zkoušet jedině Mozartova opera Cosi fan tutte. Při prosazení záměru mu nebrání ani fakt, že nikdo z hereckých kolegů neumí zpívat, natož v italštině. A když si představíte, že to celé se má odehrávat v opuštěném, zdevastovaném bazénu, který léčebna zdědila ve svém areálu a neví co s ním, tak se nedivte, že se z nevinně vyhlížející dramaterapie, jež má být v podstatě Lewisovým režijním debutem, vyklube pěkné šílenství. Zvlášť, když každý z herců oplývá poněkud svéráznými projevy své diagnózy. Dough má neustále nutkavou potřebu něco zapálit, Cherry má potíž rozlišit iluzi a realitu, Ruth pronásledují obsese, Julie propadla drogám, Zac je díky kvantům utěšujících prostředků pořád mimo a ke všemu nesnáší Mozarta. Všichni vláčí s sebou ranec s traumaty, jejichž příčiny tkví v dětství, rodině, partnerských vztazích. Během zkoušení se jejich životy začnou proplétat s divadelní fikcí. Do hry je vtažen i režisér Lewis, jehož překvapivá zkušenost přivede k přehodnocení svých dosavadních životních postojů a hodnot.

Otázka pro režiséra Šimona Dominika: Čím vám hra zaimponovala? A o čem byste chtěl, aby vaše inscenace vypovídala?
„Kromě svého vtipu a šarmu hlavně svým ústředním motivem, jímž je snaha překonat sám sebe. Hybatelem děje je poněkud megalomanský Roy, jenž se rozhodne nazkoušet operu s pacienty, kteří nejsou schopni nasadit tón. Ale nakonec to po všech možných peripetiích dokážou. Po svém, ale dokážou. Což je v tomto konkrétním příběhu samozřejmě divadelní nadsázka, ale samotná podstata tohoto motivu se může dotknout úplně každého. Je to přece souboj s vlastními stíny, s vlastními limity. Snaha posunout se výš tím, že si nedám jednoduchý cíl. Možná se cestou vysekám, ale taky v sobě můžu najít cosi netušeného, co na prošlapané stezce nemám šanci zahlédnout. Já si třeba tuhle otázku kladu pokaždé, když se rozhoduji, jaký další titul režírovat. Jít prověřenou cestou a využít to, co prokazatelně funguje, nebo jít do rizika neozkoušených postupů a témat? A před podobnými otázkami přece stojí občas každý, lhostejno v jakém oboru nebo prostředí se pohybuje.“

V elektrizující, částečně biografické komedii ze zákulisí vzniku jedné divadelní inscenace ve specifickém prostředí blázince hrají Roman Blumaier, Tomáš Šulaj, Annette Nesvadbová, Isabela Smečková Bencová, Martin Siničák, Tereza Groszmannová, Martin Sláma, Tomáš David, Klára Apolenářová, Martin Veselý a Tereza Richtrová.

zdroj zprávy: Gabriela Kodysová