Recenzi dám jen krátkou: v Shakespearovi jsem kovaný méně než málo, něco jsem viděl, ale vybavím si jen Sen noci svatojánské v Těatre na jugozapadě (moskevské radikální divadlo, prosté kulis a dekorací). Nemám s čím srovnávat, ani s filmovým zpracováním; psal bych raději do hodnocení uživatelů, čistě dojmy bez většího „backgroundu“, ale nevešel bych se. Nuže.

Po kratším divadelním půstu hledal jsem nějakou klasiku. Klasickou klasiku, ne prosím experiment nebo variaci na klasické téma. Macbeth na jedné z osvědčených malých scén v Praze? Trefil jsem se. 

Pavel Kryl zahrál skotského hochštaplera skvěle. Vývoj své komplikované postavy předvedl skvostně, snad mohl dostat ještě více replik. V menší roli vzbouřeného šlechtice Macduffa byl stejně přesvědčivý. 
Jakub Kropáček jako jeho přítel Banquo, jako král Duncan (a také princ Malcolm nebo stařec…) je pro mě objev sezóny. Nesmějte se mi, v první půlhodině jsem se musel pořádně kroutit na židli, abych vypozoroval, že jak generála, tak krále (stylizace na invalidním křesle skvělý nápad) hraje tentýž herec! 

Jsme u hereček. Odbočím k malé úvaze. Síla komorního divadla spočívá ve scénáristické úspornosti, v chytré scénografii a v umění herců ztvárnit více (a někdy mnoho) rolí. Ve všech těchto disciplínách Kolowrat exceluje. Právě herečky tuto sílu ukázaly naplno. V souladu s nápaditým scénářem rozehrály trojjediné role vědem, ze kterých jde mráz po zádech, vojáků a důstojníků, šlechtičen; prosím, nechci být nespravedlivý, všechny tři, Martina Balážová, Eva Pechová, Martina Nováková, jsou dokonalé, jak samostatně, tak ve sborovém šepotu, brrr, to se musí vidět!

Z trojice přirozeně vystupuje role Lady Macbeth Martiny Balážové. Nelidsky silná, silná, až zlomená a mrtvá, možná až příliš zkratkovitě proměněná. Ztvárněná s obrovskou energií.
Chce se říci, že právě trio hereček přispělo k hutné atmosféře hry nejvíce. Samozřejmě, díky výtečnému scénáři a konceptu scén a jeviště.

Poslední jmenované je podle mého skromného úsudku jednou z deviz Kolowratu. Převážně tmavá stylizace s několika centrálními objekty, v případě recenzovaného představení zrcadly, minimum dekorací a rekvizit, ale doslova magická práce s nimi. A se zvukem. Další hra z podkroví staroměstského paláce, ze které odcházím úplně paf. Snad poprosím šetřit sítnice diváka v jedné z finálních scén a ubrat zadní světlo.
Uzavřu kostýmy, černé gumové rukavice, holinky, všechno dokonale sedlo a podtrhlo bezútěšnost příběhu. A dudlík na hrudi Macbethově? Ví někdo? Já dostal indicii přímo od hlavního představitele, pojďme hádat do komentářů.