Původně jsem k hodnocení chtěl napsat pouze jediné slovo TRAPAS, nicméně aspoň některé výjevy z novinkového muzikálu stojí za připomenutí. Vyjma dvou songů (Vždy je pár důvodů a Čest) se jedná o hudebně nevýrazný dýchánek z legendárních čajů o páté, který dnes už nemá možnost zaujmout. Textová složka je sice o něco lepší než básnické skvosty Lou Fanánka Hagena z Davidových opusů, nicméně doteď mi v hlavě zní rýmy „odměnil ji štědrou odměnou“ či “sní si krásný sen“. Proč T. Trapl ač Němec používá francouzského přízvuku, je mi záhadou, stejně tak jako příšerná stylizace R. Fišarové do naprosto mentálně retardované ženy. Na obranu Fišarové je však nutno přiznat, že se režii podvolila a tento obludný nápad dotáhla k dokonalosti. D. Richterová byla jednoznačně nejslabším článkem sledované reprízy, především co se zpěvu týče (problém jí dělaly zejména vysoké polohy, na které nestačí). U M. Vojtko jsem postrádal jakýkoli náznak herectví, v duelech s J. Urbanem, jenž na scéně působil nejpřirozeněji, pak jeho herecký handicap nabýval na síle. F. Renč se specializoval pouze na rozvržení herců na scéně, a když už i na režii bylo statičnosti moc, nechal sem tam vyjet nějakou z postav zdvihadlem do výšin a o akci bylo postaráno. Když se k tomu připočte naivně dětská choreografie, kterou nás obšťastňují dítka na školních představeních, výsledek si jistě dokáže každý představit. Ano, byl to TRAPAS. P.s. Jedno plus inscenace ovšem má. Vyloženě šťastný byl nápad (i když přiznejme, ne zcela originální) s uvedením postavy malého Casanovy, kterého J. Franc zahrál výborně.