Mikuláškovo poetické ztvárnění posledních měsíců života F. Kafky, v nichž mu byla velkou oporou jeho partnerka Dora Diamantová, kterou potkal pouhých jedenáct měsíců před svojí smrtí, ozvláštnilo repertoár Dejvického divadla. Setkání dvou různých poetik (na jedné straně svébytného režijního stylu a na straně druhé zavedeného souboru s vysokým uměleckým renomé) se ukázalo jako šťastné, objevilo totiž nečekané přístupy z obou zmiňovaných stran. V Dejvickém divadle jakoby hned Mikuláškova režie byla tak nějak "herečtější", inscenace nepůsobila tolik naaranžovaně, a naopak herci z Dejvic si zase mohli sáhnout k odlišnějšímu stylu práce a k jiným výrazovým prostředkům. Vyloženě vítězně pak z tohoto setkání vyšla L. Krobotová, jež vytvořila nádhernou postavu Dory. Její citlivé podání byla něha sama, chvílemi se až zdálo jakoby herečka Dorou doslova prostoupila, přičemž ji neoslabila ani o druhý rozměr její relativně tvrdé a silné osobnosti odhodlané vydržet snad jakékoli trápení. Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších výkonů sezóny. Jednou z nejpůsobivějších scén pak bylo Kafkovo setkání s umírajícím pacientem, jehož na malém prostoru nezapomenutelně vystřihl H. Čermák. D. Novotný v hlavní roli Kafky opět potvrdil své kvality, třebaže v jeho výkonu jisté rezervy cítit byly. Coby Emma zaujala B. Poláková, kterou jsem po delší době rád viděl v odlišné roli, než jaké jí jsou od dob „Blonďaté bestie“ nabízeny. Vyhovovala mi i zvolená forma textu hry – krátké, leč výstižné dialogy, které podbarvovala adekvátní hudba M. Doubravy. Za významné považuji i zvýraznění rozdílných pohledů na svět dvou nejlepších přátel – F. Kafky a M. Broda. V Dejvickém divadle mají další výstavní inscenační kousek.