Píši pod svým vlastním jménem. Chci být nahý, jako Lear.

Jsem jen prostý selský sekáček trávy, povoláním elektrikář a o příběhu Krále Leara jsem věděl jen to, co mi ve střípcích
utkvělo v paměti, ze školy. Patřím tedy do té skupiny diváků, jenž nebyli před shlédnutím inscenace zcela znalostně vybaveni
a přesto jsem neměl problém s čitelností děje.
Král Lear je klasika od věhlasného básníka. No a? Jde snad o to mistra přání kopírovat a donekonečna se utápět v hádankách,
jak to ten génius myslel? Pokud se divák upne na toto, už do svého nitra nic nového nevpustí.
Lear je pro mě především příběh vyprávějící o zlých i dobrých vlastnostech lidí, o psychickýh nemocech . Inscenace jak jsem
jí chápal já, bravůrně spojila (jak dvě vzájemně se překrývající sklíčka) charakter "lidskosti" ze staré doby - Shake Speare,
s dobou dnešní, která je plná úchylností a civilizačních chorob. Malé rozdíly se vytrácí v chaosu - vykrátí se a hlavní
nadčasové charaktery jsou o to více vytaženy. Shake Speareovo dílo se tak přesouvá, z pozice uměleckého díla na pozici
pouhého materiálu užitého jako polotovaru - morálního koeficientu, kterým se ve hře násobí "lidskost" dnešní doby.

Umístění takto zpracované hry přímo do historické budovy ND jsem bezezbytku pochopil jako vložený klíč k celé hře. Bravo!
Tak o co jde? Budeme se hádat, o to zda se hra měla, či neměla jmenovat Shake Speare Lear? Je to Lear! A napsal ho Shake.
A Nebeského hra je dobrej break!

PS: zvláště některé rozezlené reakce, kterých jsem zde přečetl nemálo, svědtčí o nečistotě duše člověka. Obviním-li někoho z 
prvoplánovitosti, nebo dokonce z jakési onanie a pod.. zasluhují si tato tvrzení alespoň důstojný argument. K výtkám na zvuk se přidávám
Adalbert Kolínský