Inscenace Kříž u potoka Slováckého divadla Uherské hradiště předcházela v režii Martina Františáka vynikající pověst. Taková pověst, že jsem měla příliš velká očekávání. Inscenace je dobře provedená, ale přeci jen bych čekala více režijních nápadů. Za původní představitelku Evy Kláru Vojtkovou, která za tuto roli získala nominaci na Thálii, dovedně zaskakuje Pavla Gajdošíková (nominace na Thálii za Maryšu). Nedomnívám se tedy, že by poněkud pomalý temporytmus byl způsoben změnou v hlavní roli. Inscenace má tento měsíc derniéru.

Polské divadlo je většinou velmi zajímavé, a proto v Plzni často hostuje. Tentokrát nevím, jak hodnotit dramatickou formu, je to spíše statické scénické čtení s písničkami. Hlavní představitelka Krystyna Janda stojí za průsvitným plátnem a přednáší text z knihy Sabiny Baral. Její obličej se promítá na plátno. Zobrazení přednášejícího obličeje velké osobnosti na plátně už samo o sobě stačí, aby publikum udrželo pozornost více jak hodinu a půl. Těžký text odlehčují nádherné písně v různých jazycích. Jelikož jsem si včas o inscenaci nic nepřečetla, a přišla jsem na představení jak nepopsaná tabula, popis vyhnání Židů z Polska před 50 lety mě naprosto zdrtil. Ve škole jsme se o tom neučili, a od školských let jsem o této události nic nečetla. Po představení mě mj. zaskočil mladistvý dotaz, zda máme v Čechách ještě nějaké Židy. Máme. A stále ještě celkem hodně <3