Po přečtení recenze A. Zemančíkové na inscenaci uskupení „Tygr v tísni“, kterou nazvali Golem, na motivy Meyrinkovy kdysi kultovní novely, jsem se rozhodla jít na Štvanici pěšky z metra od filozofické fakulty. Už procházka noční Prahou turistickou, židovskou, Stínadly, kolem kláštera sv. Anežky, Řásnovkou a kolem „Husákova ticha“ stála sama o sobě za to. Mě se z dění ve vile na Štvanici podařilo vidět sotva polovinu, ale atmosféra ve vile a v blízkém okolí byla tak úžasná, že mi to vůbec nevadí. Lidé různě proudili sem a tam, někdo byl účinkující, někdo divák, a někdy se to nedalo poznat. Ve vile ožily povídky E.E. Kische (to v přízemí) a dalších pražských německy píšících autorů (to v patrech). V patrech bylo možné vidět obrazy na zdi, díky světelným kouskům vznikající a hned zase zanikající, v komůrce se zrcadly, ke které se šlo přes zenový písek japonských zahrad, jsem ztratila orientaci a málem jsem probourala papundeklovou příčku. Také došlo k chvilkovému zázračnému uzdravení, kdy mě a další brejlatou divačku lékařka seřvala, co lezeme na oční, když vidíme. Obě jsme si strhly brýle a radostně odhopsaly na šantán. Při policejní razii, která vtrhla do šantánu, se začala hlavní paní provozní (nebo snad přímo majitelka) hroutit a klesat k zemi, zachytila jsem ji a začala utěšovat, až mi z toho spadl klobouk. Na chvíli jsme zapomněla, že vše je jen divadelní šalba, klam a mam.

Pokud vím, oživování nedivadelních prostorů dlouhá léta provozuje Divadlo Continuo (např. Kratochvílení), festival 4+4 dny v pohybu (např. naposledy Casino v Pařížské), ale i soubor Geisslers Hofcomoedianten, který má svoji interaktivní Ambrosii trvale na repertoáru, takže je to asi jediný případ, kdy se nejedná o jednorázový projekt.

Stejně jako ostatní site-specific performance (to jsou ty vyjmenované výše) i Golem na Štvanici vyžaduje souhru mnoha nadšených lidí, kteří musí improvizovat a občas reagovat na aktivní diváky, kteří interakci oplácejí interakcí. Domnívám se, že i aktivity výše uvedené využívají do značné míry postupy imerzního divadla. Golema na Štvanici připravili studenti a čerství absolventi pražské Divadelní fakulty Akademie múzických umění. Podílelo se na něm 30 herců, tanečníků a hudebníků, a deset výtvarníků. Uvidíme, zda se takové vzepětí sil a radosti ze hry udrží i v přislíbeném opakování akce, které by mělo vypuknout na jaře příštího roku.