Maryša

V první skoropolovině jsem měl dojem, že sleduju experiment, který zřejmě nemám šanci pochopit. A pak přišel zlom a rozehrálo se tíživé venkovské drama o stereotypech, tradicích a nemožnosti osobní vzpoury s pointou tak depresivní, že návštěva zubaře je proti tomu rozvernou komedií. Procentuální hodnocení budiž průměrem těchto pocitů.

65%. Pokusit se o současnou interpretaci klasického českého dramatu není v dnešní době, kdy se velká gesta a tragické konce příliš nenosí, snadný úkol. Tvůrčí tým v ČS se hrou spíše volně inspiroval. Podtrhli koloběh, kdy je dcera na úkor lásky donucena k „výhodnému“ sňatku (narozdíl od předlohy byl nejprve prezentován podobný osud Maryšiny matky Lízalky). Známý travičský konec se ocitl uprostřed v podobě loutkového divadla, odkazujícího k dobám dávno minulým. Výhrady k inscenaci a způsobu ztvárnění bych měl, ale nezvyklou interpretaci jsem přijal. Takto by se to dnes opravdu mohlo stát.

Inscenaci bych rozdělil na dvě části. Prvních cca dvacet minut mi přišlo zmatečných a herecky nevýrazných. Pak následovala „bůhví“ proč loutková scéna před svatebčany, v níž byla odehrána původní závěrečná verze dramatu. Poté se pokračovalo v ději. A jako mávnutím proutku se vše proměnilo. Herecké výkony získaly na zajímavosti, scény byly pečlivěji zpracovány, čímž mě dění začalo víc oslovovat. Otevřený závěr byl dobře vymyšlený. Herecky nejvíc oslovili J. Plouhar, J. Maryško a N. Gáčová. Legitimní pohled na klasiku, líto mi bylo jen rozkolísanosti inscenace.