Pan Theodor Mundstock

64,99% Oproti předloze vynechal Jaroslav Achab Haidler explicitně vyjádřenou psychickou poruchu a vytvořil portrét malého člověka, v němž se patologie projevuje v lpění na řádu malých věcí. Pokud od inscenace požadujete Fukse, dostaví se zklamání, pokud ji však budete uvažovat samu o sobě, nelze jí upřít jisté kvality.

J. A. Haider je hráčem, který má dar udržet diváky v pozornosti během celého více než hodinového představení. Samotné inscenaci by sice prospělo pevnější dramaturgicko-režijní sevření, nicméně i toto podání přináší silné momenty, jež diváka poměrně dost zasáhnou. Jistě tedy není náhodou, že je inscenace uváděna již přes třicet let. Nemohu se přesto všechno ubránit pocitu, že by zážitek z jejího zhlédnutí mohl být z hlediska nabízeného tématu mnohem intenzivnější.

Fuksovu předlohu jsem nečetl, zhlédl jsem jen předposlední uvedení rekordně dlouho hrané inscenace. Osobní investice J. A. Haidlera byla značná, podal velmi autentický výkon. V mém celkovém dojmu však převážily rozpaky. Některé obrazy byly působivé a silné, jiné nevyzněly přesvědčivě, některé dokonce nebyly zcela srozumitelné. Samotné vyústění bych jen z inscenačního řešení (zvuk nárazu auta) nepochopil. Souhlasím, že by mohl být výsledek lepší, kdyby J. A. Haidler na inscenaci spolupracoval s někým dalším (dramaturgem, režisérem).

Velké zklamání. Z geniální knihy o tragédii psychicky narušeného Žida zůstalo pouze vyprávění o životě za války s naprosto nejasným koncem. Jaroslav Achab Haidler sice výborně hraje, mění se v různé postavy z Mundstockova života, ale zásadně mu chybí dramaturgické vedení, které by ujasnilo smysl celého představení, který se nyní ztrácí v nevýrazných po sobě jdoucích scénkách.