Cantos

Nevím, zda inscenace natolik dozrála, ale atmosféra derniéry byla rozhodně velice silná. Hlavní předností zůstalo bezpochyby výtvarné pojetí a herecké výkony, kterým kraloval M. Mejzlík. Neobvyklý zážitek - ačkoliv, pro běžného diváka tahle "chemie" asi opravdu není.

Těžko říct, co si běžný divák z této hry odnese. Za sebe musím říct, že je to hlavně povedená scéna, světla a hudba. Zvláště "čínské" pasáže na mě dost zapůsobily. Dále velmi dobrý herecký projev pana M. Mejzlíka a jemu dobře sekundující N. Řehořová a I. Chmela. Ale bohužel většinu obrazů a scén jsem příliš nepobral. Je pravda, že Ezra Pounda, jeho život a dílo, jsem před touto hrou vůbec neznal. Což je asi hlavní problém, neb jako znalý divák bych jistě více ocenil zobrazované myšlenky a texty. Takto mě to bohužel spíše minulo.

M. Bambuškem vybraný text mívá většinou zajímavé myšlenky, forma režisérova podání mi je ale skoro pokaždé tak znepřehlední, že se ve výsledném tvaru prostě neorientuji. Stejným případem je i jeho inscenace Cantos. Bambušek navíc používá stále stejné prostředky, hraje na efekt a čím dál víc to ve mně vyvolává pocit, že si za každou cenu snaží hrát na intelektuála. Herci se mu zcela odevzdali, obdivuji jejich profesionalitu. Jedná se však o další inscenaci DNz, která mě zcela míjela. Smutný pohled byl i na poloprázdné hlediště… Ale nedivím se tomu.

Ezra Pound v blázinci, to je kontext (poněkud levně) ospravedlňující použití jakýkoliv výrazových prostředků. Nemoci západní civilizace, na něž znali lék už čínští císaři před tisíci let, je zase slibné a ve svém dosahu silné téma. Miroslav Bambušek však podle mě příliš spoléhá na výpovědní hodnotu východisek inscenace, což mu sice umožňuje realizovat se bez omezení, výsledkem je ale horečnatý sen pasující diváka do pozice tonoucího hledajícího příslovečné stéblo.

Deset procent navíc dávám za velmi vhodné dramaturgické umístění na přelom sezón Čí je to město? a Nepřizpůsobiví.

Miroslav Bambušek si vybírá výborná témata a ztvárňuje je osobitým, razantním způsobem. Náročná inscenace Cantos nabízí nemálo hodnotných myšlenek a působivé obrazy, umocněné výraznou vizuální a hudební složkou. Skvělé herecké výkony s M. Mejzlíkem v čele. Ovšem stále stejný problém – opět nebylo dostatečně myšleno na diváky. Bambuškově záslužnému snažení by prospělo promyšlenější používání vyjadřovacích prostředků a jejich lepší koordinace, čímž by se zajímavý tvar stal stravitelnějším a srozumitelnějším pro více diváků. Z mého pohledu patří Cantos k méně přesvědčivým Bambuškovým počinům.