Na západní frontě klid / Zelené koridory

85% - Velmi intenzivní inscenace, které za mě chybí větší propojení obou jejích částí. D.D.Pařízkovi se podařilo skvěle uchopit adaptaci Remarqua, vybírá z něj konkrétní střípky: monology, situace a inscenuje je v působivém tvaru po stránce výtvarné, hudební i herecké. V druhé části jej pak propojuje s hrou N.Vorožbyt a přináší s jejím textem i ženský pohled na válku, ze světa mimo bojovou linii, v exilu, a stejně tolik válkou ovlivněný. Podobně působivý, ač nemohu nepřiznat, že tam, kde se Koridory přímo propojovaly s Remarquem a čistě ten mě zasáhly víc. Být od počátku propojené důsledněji a intenzivněji byla bych ještě víc nadšená.

Jedna z nejsilnějších protiválečných inscenacích, které jsem viděl. Režiséru D.D.Pařízkovi se povedlo vytvořit efektní dramatizaci Remarqueova románu, v níž zachycuje hrůzu a beznaděj na frontových liniích, ale i pocity odcizení, které vojáci zažívají po návratu z bojů. Ani druhá část představení nezklame, současný text o válce na Ukrajině se povedlo s první půlkou umně propojit. Zelené koridory otevírají i některé otázky, které nejsou v souvislosti s válkou v popředí zájmu. Dohromady tenhle diptych vyniká hereckou souhrou, syrovou atmosférou a nezvyklou emocionální silou. Superlativy moc nepoužívám, ale toto je pro mě divadelní událost roku. (více v článku na blogu)

Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.