a nejlepší bylo, že v brně na víkend nezůstal nikdo - doprovod odjel, přátelé odjeli... prázdný byt - tak to chtělo dvě flašky bílého, abych se v těch 4:48 náhodou neprobudila. existenciální hadra.

Nejniternější a nejsmutnější podívaná v Brně.

Neuvěřitelné! Depresivní příběh o smrti zinscenovaný tak, že vám běhá mráz po zádech, ale zároveň ve vás vyvolává obrovskou touhu žít! Výtečné tři herečky, skvělá hudba.

Konečně se mi poštěstilo vidět alespoň část silného souboru Hadivadla pod takovým režijním vedením, které je schopné ten potenciál využít. Text, který je defacto nepříliš zajímavým výlevem, se tu mění v hutnou, významově nabytou a strhující jevištní báseň.