Prašina

65% - Zcela neznalé předlohy i mně její dramatizace primárně připomněla Foglara lehce smíchaného s dalšími, vědeckofantastickými, díly a Prašina Stínadla, byť modernější a jinak fungující. Na prosté, velmi účelné scéně, dotvářené světly, stíny či jednoduchými projekcemi se tvůrcům podařilo úspěšně vyprávět dobrodružný a zřejmě v originále ještě mnohem obsáhlejší příběh. Podařené herecké výkony mu skvěle slouží a režii se dlouho daří držet velmi slušné tempo. Dětské diváky zcela zjevně divadelní inscenaci baví sledovat a až do závěrečného dlouhého vysvětlování to bavilo i mně. Se závěrem se bohužel dřívější tempo trochu ztrácí, a to je škoda.

Dobrodružná inscenace dá vzpomenout na oblíbené foglarovky, tajemná čtvrť Prašina tak trochu připomíná Stínadla. Pro divadelní prkna se sice nejedná o ideální látku, protože je kniha dost epická a je v ní potřeba vysvětlit fungování tohoto mikrokosmu, ale dramatizace P.Kheka a L.Smrčkové si s tím v rámci možností poradila celkem dobře, a tak inscenaci neschází tempo a moment překvapení z odhalování spletitého příběhu. Ústřední herecké trojici, kterou tvoří V.Říha, M.Czyžová a M.Klapil, se daří věrohodně ztvárnit teenagery. Povedla se i scéna a filmové dotáčky.