Schmidova Ypsilonka v plné polní, (ne)herci vyskytující se na jevišti bez zjevného důvodu jen proto, aby po minutě pronesli nějaký vtipek, slovní hříčky servírované tak, aby došly každému stůj co stůj, výstupy, u nichž není jasné, zda jde o poloimprovizované jednání profesionálů či výsledek náhodných procesů... To vše pak korunováno opakovanými vtípky o Lábusově plynnatosti či žertíky "černý humor" či "černý pasažér" ve spojení s Maximem Mededou.

A samotná Twainova hra? Ta v tom všem tak nějak zanikla.

Moc hezké, ale kaňkou byl občas přehrávající Martin Dejdar. Jan Přeučil jako padouch opět nedostižný.