75% Jedna z nejpoetičtějších a dle mého soudu i nejkrásnějších her ze současné dramatiky. Líbila se mi už verze Deutsches Theater Berlin. Text, který děsí a dojímá zároveň, jistě není snadné inscenovat. Režisér P. Štindl se nechal inspirovat půvabem textu a našel v něm hudební paraleru, která se slovy neskutečně souznila. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali D. Beneš, D. Toniková, P. Konáš a roli Iry kouzelně vystřihla J. Šimčíková. Jesliže jsem byl po celou dobu na 65%, závěr poslal konečné hodnocení o dobrých deset procent výš.