Recenze

Komedie Carla Goldoniho Letní byt nepatří mezi nejhranější autorovy tituly. Hra se často uvádí v adaptaci Giorgio Strehlera, která původně vznikla proto, aby bylo možno odehrát v jednom večeru tři Goldoniho hry, tvořící jakousi volnou trilogii. Ve výrazné textové redukci zmíněné adaptace jsou zjednodušeny některé překombinovanější zápletky a situace, významněji nepřispívající k charakterizaci postav ani postižení tématu či prostředí. Kromě toho lze inscenováním adaptované verze dosáhnout zkrácení stopáže představení třeba i o hodinu.

V kladenském divadle se rozhodli nastudovat původní Goldoniho text. Autor psal o lidech, kteří svůj život podřizují mínění okolí. Předhánějí se v nejnovějších módních i jiných trendech, mají potřebu známým předvádět, co všechno si mohou dovolit. Přepych však je často nad jejich možnosti, při takovém způsobu života jsou nuceni žít na dluh. Nehodlají se však uskromnit a raději riskují, že přijdou na mizinu. Dluhy pak velmi narůstají odjezdem na letní byt, představujícím nesmyslná vydání navíc.

Významnou předností inscenace je, že dramaturg Daniel Přibyl a režisér Zdeněk Dušek nalezli ve hře řadu spojitostí s dnešní dobou. Společně s herci vhodně zesoučasnili rovinu pokrytectví a přetvářky, které některé ovládají do takové míry, že jsou ochotni uvrhnout sami sebe do celoživotního neštěstí, jen aby v očích okolí nemuseli přiznat chybu. Zaujme výprava vhodně dotvářející inscenační záměr; například jeviště přeplněné krabicemi, nebo později v chátrajícím domě padající závěsy nemilosrdně odhalující holé stěny - skutečnost. Přiblížení k dnešku nespočívá jen v situování do nedobových dekorací či oblečení herců do moderních kostýmů (smysluplně koncipovaných), ale v celkovém přizpůsobení všech složek. Tvůrci Goldoniho hru poměrně nenápadně aktualizovali, aniž by se uchýlili k násilným změnám a posunům. Kladenská inscenace vychází z textu, ctí jej, přitom využívá pokrokové prostředky a je v dobrém slova smyslu moderní interpretací.

Menším problémem je délka, která při premiérovém představení přesáhla tři hodiny. Po poněkud těžkopádnějším začátku postupně začne být první polovina inscenace dynamičtější. Tak je tomu i po přestávce. Stopáž protáhne přidaná pasáž, kdy na mejdanu na letním bytě jednotlivci zpívají úryvky známých šlágrů moderní hudby. Z hlediska významotvornosti se jedná o podružný a nepříliš účelný prvek, ale nutno poznamenat, že herci při zpěvu projevili značný komediální talent a postarali se o jeden z nejzábavnějších a nejživějších okamžiků představení. Ve druhé polovině a ke konci, kdy humor ve hře zhořkne a záměrně ustupuje do pozadí, však dění působí jednotvárněji, až „zacykleně“, což ve velké míře souvisí s volbou uvést neadaptovanou verzi, pro současné divadlo přece jen příliš dlouhou.

V obsazení se objevují místním divákům dobře známí členové souboru (Štěpán Benoni, Šárka Opršálová, Tomáš Petřík, Zuzana Mixová, Alena Štréblová, Lenka Zahradnická), angažování ještě před nástupem současného vedení, novější posily (Ondřej Novák, Hynek Chmelař, Jiří Š. Hájek), čtyři debutující kmenoví herci (Eva Josefíková, Petr Buchta, Bohdana Pavlíková, Jiří Böhm) a také hostující Luboš Veselý. Herecké výkony jsou významnou předností. Aktéři se mohli opřít o promyšlený inscenační výklad a dotvořit jej, navíc se dokázali sehrát a nenalezneme mezi nimi významný slabý článek. Přesnější charakteristiky a dotaženější interpretace by bylo možné dosáhnout v případě Filippa (Hynek Chmelař). Problematičtěji se může jevit též postava Guglielma, kterou lze vyložit více způsoby (například jako melancholika s charismatem, jemuž Giacinta propadne). V kladenské inscenaci se stal prázdnějším floutkem, což na jednu stranu dobře slouží celkovému obrazu prezentovaného světa, ale z jiného úhlu se nemusí jevit logicky, že Giacintu okouzlil právě on. Z toho však nelze příliš vinit jeho představitele Ondřeje Nováka, jenž přes jistou nevýraznost projevu zadání splnil, spíše se ptát po správnosti pojetí postavy. Herci promyšleně vystavěli větší role i ty nejmenší party, hrají s velkým nasazením a v řadě scén to doslova jiskří.

Letní byt v Městském divadle Kladno za vidění stojí. Jednak proto, že diváci mají možnost poznat vzácněji uváděnou hru, navíc v původní neadaptované verzi, která se na českých jevištích neobjevila mnoho let. V neposlední řadě se jedná o solidně zpracované a zábavné divadlo, zároveň rezonující se současnou „vyprázdněnou“ či konzumní společností, což není málo. A dá se předpokládat, že inscenace po několika reprízách a menším zkrácení dostane o něco přesvědčivější podobu než při premiéře.