Recenze

„Všechno zlé je pro něco dobré.“ I takto by se dal charakterizovat nedávný mediální „poprask“, jenž se rozpoutal kolem náhlého stažení úspěšné hry Briana Friela Lásky paní Katty z repertoáru Divadla na Vinohradech. Zájem médií lze přičíst faktu, že ústřední roli ztvárňovala jedna z nejvýznamnějších českých hereček Jiřina Bohdalová (jedná se o její jedinou roli, v níž v současné době vystupuje na divadle). Na tuto situaci velice promptně zareagoval principál nově vzniklého Divadla Na Jezerce a Láskám paní Katty nabídl přístřeší. Diváci se tak mohou i nadále setkávat s tragikomickým příběhem o sedmdesátileté ženě, stojící na prahu stáří, vracející se z Ameriky, kde prožila 50 let svého života, domů ke svému bratrovi do rodného Irska. Zde ji však čeká nejedno překvapení a realita, které musí čelit a vyrovnat se se skutečnostmi, které ji poněkud zaskočí.

I nového nastudování se ujal slovenský režisér Vladimír Strnisko, který vinohradskou verzi rázně upravil. Byly vyškrtnuty tři postavy, jež nebyly pro děj určující. Tím se zkrátila stopáž inscenace o dobrých patnáct minut. Zkrácení hře viditelně prospělo. Děj získal spád a byl oproštěn od slabších a nezáživných pasáží. Díky tomu dostali herci možnost propracovat charaktery postav mnohem jasněji než v původním nastudování. Jiřina Bohdalová hrála naplno, dovedla citlivě vystihnout dobré i špatné vlastnosti Katty a též i nejjemnější protichůdné nuance citů postavy. Její Katty byla chvíli plná vitality, náhle sklouzávala k pesimismu, jenž se snažila přebít ironií, aby tím došla k poznání, že správné hodnoty je možno nalézt v každém věku a kdekoliv. A právě o tom, jak se vyrovnat s nezvratnými a osudem danými skutečnostmi, vypráví velice citlivá hra. Výborně byl tento moment vystižen v samotném závěru, kdy Katty odchází jako vyrovnaná žena ke svým přátelům v domově důchodců EDEN a uvědomuje si, že je doma tam, kde o ni lidé stojí, kde ji mají rádi...

Postavu bratra Harryho ztvárňoval, podobně jako v Divadle na Vinohradech, Jaroslav Satoranský (zde v alternaci s Pavlem Soukupem). Jeho přesný výkon zcela vystihoval ambivalentní vztah k sestře, kterou sice miluje, ale se kterou si již nedovede představit život ve společné domácnosti. V roli jeho manželky Alice se divákům představily Simona Stašová (ta se zde poprvé setkala na divadelních prknech se svojí matkou), respektive Dana Syslová. Obě herečky zvládly uhrát rozporuplně napsanou postavu mnohem lépe než Jana Hlaváčová na Vinohradech. Simoně Stašové se zároveň povedl opravdový „kousek“. Díky jejím prvotřídně zvládnutým výrazovým prostředkům (práce s mimikou, gestikulací a smyslem pro ironii a též díky přesné dávce senzitivity) se stala rozsahově nepříliš velká role Alice plnohodnotnou postavou příběhu, která v mnohých momentech dokonce zastínila ústřední postavu Katty. Právě tato skutečnost mne utvrdila v přesvědčení, že se Simona Stašová etablovala mezi nejlepší české herečky současnosti.

Výbornými lze označit též výstupy Jaroslava Kepky a zvláště Věry Kubánkové. Kubánková v roli Trioly inscenaci oživovala a v dialozích s Kepkou bylo možno rozpoznat citlivé duše dvou životních ztroskotanců, kteří nenašli (nebo příliš brzy ztratili) svoji životní lásku. I Tereza Němcová (v alternaci s Andreou Elsnerovou) se svým dobrým výkonem začlenila do vysoce nadprůměrné inscenace. Bylo jen na škodu, že nebyla lépe zpracována hudební složka, která tak mohla celkový prožitek mnohem více umocnit.

Divadlo Na Jezerce ukázalo, že Lásky paní Katty mají právo na další divadelní život a že se hře v intimnějším prostoru Jezerky daří mnohem lépe než v Divadle na Vinohradech. Inscenaci lze prorokovat mnohaleté setkávání se s diváky...

Hodnocení: 80 %