Recenze

Pražské komorní divadlo vstoupilo do nové sezóny premiérou (nikoli českou premiérou jak je divadlem prezentováno – hra byla uvedena již zlínským divadlem Mandragora při ZSVOŠU) Fassbinderovy hry Hořké slzy Petry von Kantové vyprávějící o ženě, módní návrhářce, která se zamiluje do mladé modelky Karin. Petra se rozešla s manželem. Je zklamaná z klasického vztahu muž – žena, kde je vždy nucena hrát tradicí danou pasivní ženskou roli. Ve snaze se vymanit z těchto stereotypů začne projevovat náklonnost ke Karin. Zde tuší možnost vůdčího postavení, po němž touží. Jenže její odhodlání být dominantní se zvrtne ve chvíli, kdy se do Karin bezhlavě zamiluje a začne ji spalovat nekonečná vášeň. Toto je moment, kdy se Petra nechtěně stává opět ovládanou. Karin tak silný cit neopětuje. Nevzdává se lásky svého manžela, s nímž se rozešla, a Petru víceméně využívá ku svému prospěchu, aby si s její pomocí vybudovala kariéru. Její dcera Gabriela sní o mateřské lásce, kterou jí Petra nikdy neprojevila. Asi nejtragičtější osud postihl služebnou Marlene. Ta je platonicky zamilovaná do Petry a díky tomu se nechává ponižovat a ztrácí veškeré zbytky hrdosti. Fassbinder tímto vytvořil zajímavou sondu zabývající se niterním prožíváním a stavy hrdinek, jež touží po štěstí, kterého jim není dáno docílit.

Velice silný dramatický příběh nedovedl David Jařab dostatečně zpracovat. Zdlouhavý, pomalý a naprosto nešťastně koncipovaný začátek byl sice „zrychlen“ po úvodní, asi dvacetiminutové části, ale rozvleklost byla patrná po celou dobu představení. Režisér nevystihl pravou podstatu autorových myšlenek, které chtěl pravděpodobně potenciálnímu divákovi sdělit. Zcela nevýrazný zůstal např. silný vztah mezi Petrou a služebnou Marlene. Dany Polákové si na jevišti skoro nevšimneme a občasné narážky a slovní výpady k její osobě jsou nenápadné a těžko postřehnutelné. Podobně vyzní i vztah Petry k dceři Gabriele a matce Valerii. Obě herečky, Pavlína Štorková respektive Daniela Kolářová, se sice pokouší v rámci možností si se svými postavami co nejvíce „pohrát“, ale jejich usilovná snaha přišla vniveč kvůli režijní koncepci. Ivaně Uhlířové se dá jen s velkou dávkou fantazie uvěřit její herecký projev. Právě výkon Uhlířové byl tím největším zklamáním. Do ústřední role byla obsazena Vanda Hybnerová, která byla též poznamenána neadekvátním uchopením textu a jen s výjimkou závěrečné scény, kdy promlouvá k matce a dceři, byla nepřesvědčivá také.

Onu zmíněnou zpomalenost ještě umocňovala absence hudební složky (hudba byla užívána opravdu sporadicky) a díky tomu se některé dialogy značně táhly a byly nudné. Nijak nezaujala ani jednoduchá scéna tvořící pohovku a jednu stěnu obytného pokoje Petry. Trochu lépe se dařilo Sylvě Zimule Hanákové při tvorbě kostýmů, ale ani zde se nedá hovořit jinak než o slušném standardu. Inscenace měla být nastudována v menším prostoru (např. v Komoře Divadla Komedie), kde by myšlenky hry více vynikly a neztrácely by se ve velkém divadelním sále.

Pražské komorní divadlo propáslo velkou šanci. Mohla zde vzniknout kvalitní inscenace rezonující se současnými tématy, které jsou ve společnosti hodně aktuální, a mohla tak vyvolat plodnou diskuzi, a to nejen o smyslu lesbických (respektive homosexuálních) vztahů. Tato promarněná příležitost je o to smutnější, když na jevišti vidíme tak výborné herečky jako jsou Vanda Hybnerová a Daniela Kolářová.

Hodnocení: 40 %