Rozhovor

V pátek 13. října 2023 začíná v Divadle pod Palmovkou sedmý ročník Palm Off Festu, tentokrát s podtitulem Je to daleko?. Průvodkyní a tváří festivalu, jehož dramaturgie reaguje na proměny stavu demokracie v postkomunistických zemích, se letos stala herečka Tereza Dočkalová. Stěžejní členka souboru Divadla pod Palmovkou je držitelkou dvou Cen Thálie (mladý talent a herecký výkon v roli Nory) a působí také jako moderátorka feministicky zaměřených pořadů. Bezpochyby i proto, že aktivní občanský postoj je jí vlastní. Doplňuje ji dramaturg festivalu Jan Jiřík.

TEREZA DOČKALOVÁ
Proč jste se ujala role průvodkyně festivalem a co od vás mohou diváci očekávat?
Palm Off Fest znám úplně od jeho zrodu, koná se na naší domácí scéně a v minulosti nám přinesl například spolupráci s polským režisérem Janem Klatou, která byla z mého osobního pohledu důležitým milníkem ve směřování celého našeho souboru (Klata zde vytvořil inscenace Něco za něco a Faust – pozn. redakce). Viděla jsem díky Palm Off Festu mnoho skvělých inscenací divadelníků, kterým není jedno, co se děje se světem, v němž žijeme a které nám ukázaly, jak vysokou má visegrádský prostor divadelní úroveň. Takže roli průvodkyně beru jako takovou splátku festivalu za to, že mě v minulosti tolik obohatil. Ode mě se myslím očekává průvodcovství několika večery. Ráda si to vyzkouším, už jen kvůli tomu, že budu 17. listopadu moderovat s novinářem a politickým komentátorem Jindřichem Šídlem Koncert pro budoucnost na Václavském náměstí, takže to pro sebe vnímám i jako zátěžovou zkoušku.

Zároveň jste také tváří Palm Off Festu. Co podle vás znamená v dnešní době zachovat si tvář?
Beru to tak, že se člověk nesmí zpronevěřit svým ideálům. Pokud nějaké má. Měl by mít. Kéž by měl.

Národní divadlo Mihaie Eminescu - Sibiřské spisy (foto: Ian Onica)

Které z témat hostujících inscenací je pro vás nejatraktivnější a z jakého důvodu?
Hodně mě zajímá téma Handkeho podpory Slobodanu Miloševičovi, které zpracovává hra Projekt Handke aneb Spravedlnost pro Peterovy blbosti  a do Libně ji přiveze kosovský divadelní soubor Qendra Multimedia z Prištiny. A taky Sibiřské spisy  na téma genocidy besarabských Rumunů rozpoutané Stalinem ve třicátých letech dvacátého století. Moldavské Národní divadlo Mihaie Eminescu navíc přijede v opravdu hojném počtu a podle koupených vstupenek to vypadá i na hojnou účast moldavské diaspory u nás, tak si říkám, že takový večer může mít nezapomenutelnou atmosféru.

Qendra Multimedia - Projekt Handke (foto: Atdhe Mulla)

Těším se na dvě špičkové polské herečky, Irenu Telesz-Burczyk a Milenu Gauer, z Teatru Olsztyn ve Snadných věcech, protože mi polští herci přijdou neskutečně dobří a inspirativní a vždycky od nich něco nového pochytím. A co se týče zahajovací inscenace 24  Slovenského národného divadla, která se zabývá vztahem k válce na Ukrajině a řeší jej z mnoha pohledů a stran, tak u ní mě rozsekal už jenom trailer. A je to ten typ rozsekání, který bychom si měli ordinovat stále dokola, abychom náhodou nezapomněli.

Divadlo Stefana Jaracze v Olštýně - Snadné věci (foto: Wojciech Habdas)

Na programu je také Sen noci svatojánské z repertoáru domácího souboru nebo přednáška profesora Martina Hilského, což je na první pohled zvláštní propojení s tématy a autory výše zmíněných her. Jak to máte vy - Shakespeare, nebo Handke?
Shakespeare. I Handke by možná řekl, že Shakespeare.

Co považujete za největší slabinu současné české společnosti?
Asi náchylnost k populismu a extremismu. Málo citlivosti. Neempatie. Nekultivovaná veřejná debata.

A jak na to reaguje Palm Off Fest?
Vnímám jej jako takové nepolitické setkání bývalého východního bloku. V tomhle prostoru obecně celkem přituhuje a demokracie se nachází v různém stupni ohrožení. Je dobré se na pár dní zavřít do divadla a připomenout si, co nás spojuje: že jsme se z minulosti zase téměř nepoučili.

-----
JAN JIŘÍK, dramaturg

Palm Off Fest je festival se zaměřením na politické a celospolečenské kontroverzní otázky. Jak se od roku 2016 proměnila témata?
Dramaturgie Palm Off Festu má dvojí rámování – přivážíme činoherní inscenace ze zemí střední a východní Evropy a zároveň inscenace, jež pojednávají o nějakém aktuálním společenském nebo politickém tématu. Neřekl bych, že se jedná o a priori kontroverzní otázky. Mohou tak působit vinou kontextu, v němž existují, nebo ve kterém se o nich referuje. Právě proto po každém představení již od prvního ročníku festivalu v roce 2016 organizujeme diskuse publika s tvůrci. Zde se mohou otázky, jež představení vyvolává nebo na které naráží, šířeji rozvést.

Máte nějaké zásadní postřehy z diskuzí po představení, například ohledně svobody projevu, nebo pohledu mladých lidí na totalitu?
Nevím, zda na tuto otázku umím odpovědět. Za sedm uskutečněných ročníků jsme na Palmovce hostili nejrůznější soubory ze zemí od Německa po Moldavsko a od Estonska po Kosovo. Těžko mi tuto pestrou mozaiku nějak zobecňovat. Navíc se často jednalo o inscenace, které pojednávaly o tématech, která v českém prostředí byla známá jenom povrchně nebo vůbec. Není to spíš otázka na naše diváky, kteří na festival chodí a diskusí se zúčastňují?

Vnímáte nějaké změny ve východoevropském divadelním prostředí po pandemii covidu?
Pandemie covidu byla náročná pro všechny divadelní kultury v našem regionu, a to bez ohledu na její průběh nebo vládní omezení v tom kterém státě. Jakmile se na tak dlouhou dobu přeruší každodenní provoz divadel, která stojí a padají téměř denním kontaktem se svým divákem, je to podstatný zásah – a nejsem si jistý, zda ho divadlo dokázalo již zcela překlenout.
Neřekl bych, že došlo k nějakým podstatným změnám v divadlech, která sledujeme. Pandemie covidu jen uspíšila tendence, které byly zřetelné již před ní: polarizace společností a útoky na nezávislost veřejných institucí.

Slovenské národné divadlo - 24 (foto: Andrej Balco)

Zahajovací inscenace Slovenského národného divadla s názvem 24  je podle anotace autorským zkoumáním nálady ve slovenské společnosti, ovlivněné konfliktem na Ukrajině. Čekáte upgrade vzhledem k výsledku parlamentních voleb na Slovensku?
Ne. Inscenace zůstává v té podobě, v jaké měla premiéru před více jak rokem. Mění se však zásadně kontext, v němž bude hrána – ať již jsou to výsledky slovenských voleb, o nichž se zmiňujete, nebo třeba čím dál tím víc viditelnější a slyšitelnější antiukrajinské nálady v Česku.

Čím se řídil dramaturgický výběr dalších zahraničních hostů a inscenací?
Bonmotem bych mohl odpovědět, že uměním možného. Obšírněji to znamená, že stejně jako každý rok jsme vybírali z inscenací, které nás něčím oslovily a které se nám shodou vytrvalosti, ale i notné dávky štěstí podařilo do Libně přivést. Jak jsem již říkal, zajímá nás určitý typ divadla a jakkoli každý ročník zastřešujeme určitým mottem, postup probíhá spíše obráceně - teprve až předvýběr ukazuje k nějakému tématu.

Divadlo pod Palmovkou - Sen noci svatojánské (foto: Martin Špelda)

Z domácího repertoáru jste zařadili Sen noci svatojánské a součástí doprovodného programu je přednáška profesora Martina Hilského Blízké i vzdálené světy Williama Shakespeara. Co vás k tomu vedlo?
Přednáška Martina Hilského je součástí festivalového off-programu, v němž se vždycky snažíme vytvořit další prostor, kde by bylo možné nahlédnout festivalová představení z jiných úhlů. Vzhledem k tomu, že letos byla do programu za Divadlo pod Palmovkou zařazena inscenace Sen noci svatojánské  v režii Michala Langa, bylo logické, že jsme chtěli, aby se nad zastřešujícím mottem ročníku zamyslel náš přední znalec díla Williama Shakespeara, profesor Martin Hilský.