Rozhovor

Vystudoval grafický design a pak herectví na DAMU. Divadlu se začal věnovat již na střední škole a od roku 2019 je v angažmá Národního divadla v Brně, kde hraje v několika inscenacích a za své herecké výkony obdržel Viktor Kuzník několik ocenění a letos se stal držitelem Ceny Thálie pro činoherce do 33 let.

Nejdříve jste vystudoval Střední školu průmyslovou a uměleckou v rodné Opavě. Jak jste prožíval svá klukovská léta? Čím jste chtěl být?
Studoval jsem grafický design, ale v průběhu studia jsem mnohokrát přemýšlel, že přejdu na ostravskou konzervatoř. Jsem ale rád, že jsem to neudělal, protože jsem se ve třetím ročníku vzpamatoval z puberty, začalo mě to bavit a dokonce jsem odevzdal kvalitní maturitní práci. I teď se grafickému designu pasivně věnuji, protože má žena Kristýna je ilustrátorka, tak spolu rádi spolupracujeme. Ale herectví zvítězilo. Asi to ve mně bylo vždycky.

Od svých šestnácti let jste dva roky hrál ve Slezském divadle v Opavě. Jaká to byla zkušenost, a již tehdy jste se rozhodl pro studium herectví na DAMU v Praze?
Ano, to byly první kontakty s divadlem během střední školy. Pamatuju si, že jsem měl o herectví úplně jinou představu, ani mi nedošlo, že mám vytvořit nějakou postavu. Asi mě více přitahovala ta exhibice. Dokonce jsem odmítl kostým a nosil na jevišti svoje oblečení (smích). To mám teď přesně naopak. Právě proto jsem rád, že jsem šel až na DAMU a nezvolil rovnou konzervatoř. Myslím, že by to pro mě v tak mladém věku nebylo. Na vysokou školu už přeci jen přichází člověk zralejší, a i tak je to náročné.

Národní divadlo Brno - Racek (foto: archiv ND Brno)

Během studií jste nastudoval roli Jana Dítěte ve hře Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, kde jste hrál dva roky. Po studiích, v roce 2019, jste nastoupil do angažmá v Národním divadle v Brně, kde hrajete v inscenacích jako – Racek (Treplev), Matka (Petr), Lhář (Dorant), Smutek sluší Elektře (Orin), Feminista (Jan Jirman), ve Zlatém drakovi jste se proměnil v pět postav... Jaké role jsou vám blízké?
Treplev v Rackovi je role, kterou jsem toužil hrát už od DAMU. Měli jsme na hereckých hodinách pod vedením Ladislava Mrkvičky dialogy (úryvky) z této hry. To byla krásná práce. Snad se mi podařilo něco z jeho cenných rad v této inscenaci zúročit. Mrzí mě, že už to nestihl vidět. Ale ohromně si užívám také Doranta ve Lhářovi, protože jsme spolupracovali s dramaturgem Jaroslavem Jurečkou na úpravě textu a to byla zajímavá zkušenost. Vzal jsem to tedy dost za své a věřím, že na tom je to vidět. Přijeďte do NdB!

Národní divadlo Brno - Zlatý drak (foto: archiv ND Brno)

Čím je pro vás divadlo?
Tvůrčí práce, které si moc považuji. Těší mě, že těší lidi (když se to podaří) i mě (když se to podaří). (smích). Nerad remcám, protože dělám něco, co mě opravdu baví.

Za svou hereckou práci jste obdržel několik ocenění jako Cenu Jiřího Adamíry, Cenu Valtra Tauba za roli Smerďakova v Bratřích Karamazových, byl jste nominován na Cenu divadelní kritiky jako talent roku a v roce 2023 jste obdržel Cenu Thálie pro činoherce do 33 let. Co to pro vás znamená?
Řekl bych, že mám velké štěstí, že jsem takové ceny posbíral, ale stejně člověk s každou rolí začíná „od znova“, takže tyto ceny nejsou záruka, že se mi to povede příště. Ale vždycky se snažím odvést svůj díl práce poctivě a nejlíp jak dovedu. Ty ceny jsou krásná zpětná vazba.

Národní divadlo Brno - Ztížená možnost soustředění (foto: archiv ND Brno)

vizuál k inscenaci Leopoldstadt (foto: archiv ND Brno)

Spolupracujete s rozhlasem a také s dabingem. Svůj hlas jste propůjčil např. Williamovi v rozhlasové hře Krásný mladý obludy a byl jste nominován na Cenu neviditelný herec. Jak se vám pracuje s mikrofonem?
Je skvělé, že člověk není vidět. Vždycky to rád připodobňuju k rozhovorům na rozhlase a v televizi - mám pocit, že se lidi u mikrofonu víc otevřou. Jsem šťastný, že před mikrofonem nemusím kontrolovat tělo a můžu sebou jakkoliv „šít“. A když jsou to niterné monologické části, tak je tam člověk v naprosté intimitě a má tolik času kolik potřebuje. Rozhlas nad dabingem jednoznačně vede.

A jak rád trávíte chvíle volna?
V srpnu jsem se oženil, takže máme s manželkou krásné období.