FemmeFragile

Tahle inscenace se mi hodnotí těžko. Začátek byl skvělý, zpod zprvu úhledného povrchu šťastné rodiny rychle vyplouvají zakořeněná traumata. Pak ovšem nabrané obrátky podstatně zpomalují; v době, kdy se v hledišti rozsvítilo, jsem si nebyla jistá, jestli je to jen přestávka, nebo už celkem očekáva(tel)ný konec. Nevím, co si myslet o anachronismu v podobě psychologického sezení v druhé části - svůj význam by mělo... ovšem ve hře ze současnosti, ne ze 40. let minulého století. Polovičaté aniryboanirakovité voiceovery bohužel veskrze rušivé. Konec byl však tak transcendentální a ksedačcekovající, že nemůžu jinak než dát i přes určité lapsy 100 %.

Kdo by - stejně jako já - od představení čekal, že dostane kvalitní adaptaci dnes již kultovních filmů s Anjelicou Huston, byl by - stejně jako já - těžce zklamán. Dostal by totiž něco, co se mnohem spíše podobá novému seriálu Wednesday. Z původních filmů se sofistikovaným humorem je zachováno pouze několik levně působících vykradených vtípků, které zdaleka nestačí k navození atmosféry. Jinak je to rodinná komedie s nepovedenými lascivními narážkami a dosti průměrnými pěveckými výkony. Zachraňuje to jen Lucie Bílá, která sice zpívá jako vždy dokonale, ale do role temné, zároveň však elegantní a distingované Morticie se prostě nehodí.