Kolemjdouci

Bohužel dost nuda. Myšlenka zajímavá, herecké výkony dobré, ale celkově nějak bez šťávy. Kromě slušného dojmu z herců jsem si nějak nic neodnesla.

Skvělá Eva Elsnerová.

Není, co vytknout. Svižné, vtipné, chytré, pohodové, přitom šachově přesné představení. Herci jako by ani nehráli, tak dobří a tak sehraní.

Silný příběh, vyznění dostatečně nesnesitelné, aby člověka zasáhlo, ale jak píší mnozí, trochu mi překáželo přehrávání a pitvoření paní Stašové, byť rovněž váhám, nemělo-li to přidat na nesnesitelnosti postavy, pak se to podařilo.

Úžasná Anna Polívková! Utáhnout sama dvouhodinové představení zvládnou opravdu jen mistři. Pod smíchem a ironií - mimochodem, možná i s jemným návodem, jak se v životě nepodělat - čelí Susan obdivuhodně samotě a ještě obdivuhodněji si váží svobody zůstat sama sebou. Škoda jen ne zcela precizního textu, protože tak silné téma by si zasloužilo důslednější zpracování. I tak však stojí za to vidět: pro Annu Polívkovou, pro nadhled, pro odvahu BÝT.

Velmi dobrá, zajímavá a vtipná sonda.

Bezvadné představení plné krásné muziky, nádherných textů a skvělých interpretů. Dvě hodiny oázy čistého vzduchu a čirých myšlenek. A mistr Suchý, klobouk dolů.

Kráska z Leenane je syrovým pohledem do temných zákoutí lidské duše. Oceňuji silné herecké výkony i odvahu ponořit se do frustrací, bolestí a vztahových pout, která dusí. Přesto musím přiznat, že takto drsný způsob vyprávění není zcela mým šálkem čaje.

Za herce a humor dávám 70 %. Příběh sám o sobě, pokud si ho divák složí do souvislého děje, nepřináší velké překvapení. Ale právě ta forma "rozsypaného puzzle" udržuje pozornost, nutí být vnímavý a spojovat nitky, a to považuji za dobrý dramaturgický tah. Herecké výkony nesou celé představení - živé, přesné, s chutí hrát. Humor funguje, a i když to není hlubinná psychologie, je v tom kus poctivé divadelní radosti.

Přišlo mi, že je hra psaná s velkou láskou k té době a hercům své doby se všemi jejich manýry, slabosti, aférami. Podařená mozaika umělce v soukolí dějin a slávy. Škoda, že Vlasta Žehrová více nezpívala, zároveň uznání všem zpívajícím hercům i klavírní mu doprovodu. Představení mě zaválo do mladších časů, kdy jsem filmy s těmito hvězdami sledovala, a docela jsem dostala chuť si některé zopakovat. Teď obohaceně o střípky z představení.

Pan Huba je jako Stradivárky, na něž zároveň sám mistrovsky hraje, každé jeho gesto je jako tah smyčcem, který rozechvívá neviditelnou strunu v duši diváka. Hodně těžké, mnohovrstevnaté, dojemné, i po roce je o čem přemýšlet, hluboká brázda v srdci. Klobouk dolů!

Zhruba po roce viděno znovu, znovu skvělé a ještě lepší. Ano, statické, dlouhé, zní kritické hlasy, ale tady je důležité slovo, duše, svědomí a kdo ví, co ještě není člověk schopen umyslet, zachytit, ani poprvé, ani podruhé, ani... a Martin Huba jde přesně po smyslu, významu slov s velikým pochopením pro lidskou duši...to není herectví, ale očistná lázeň! Bravo a díky!

Perfektní herecké výkony, hned při nástupu bylo znát, že přišli páni Herci. Zápletka mi trochu připomíná Kohoutův Kyanid o páté. Celou inscenaci bych ukončila otazníkem viny a pomsty ve chvíli katarzního navracení k hrůznému zážitku v hluku hudby. Další rozmazávání a vodní pistolka mi trochu oslabily prožitek, avšak i tak dost zásadní.Určitě výjimečná inscenace.

Jiří Suchý se zahrát nedá. Dají se hrát písničky S+Š, dá se z nich vycházet, ale zopakovat jedno z nejúspěšnějších představení nelze. 20% za odvahu.